Tanec andělů na špičce jehly I
Kdysi se prý zcela vážně vedla disputace o tom, kolik andělů může tančit na špičce jehly. Tato moje odpověď mi přijde z podobného hnízda. Budu totiž reagovat na protiargumenty k mému článku o homeopatii.
Na úvod zopakuji, že jestliže je účinnost homeopatie problematická v oblasti medicíny, pak je zcela nepochybná v oblasti peněženky. Takže se mi jeví velmi pravděpodobné, že láká různé šarlatány. Proto, že jsou takoví velmi přesvědčiví (viz 'šmejdi'), tak produkují množství heretiků - svých stoupenců. To je pro mne ta pomyslná špička jehly, na níž tančí andělé 'vědeckých důkazů'.
Dostalo se mi upozornění, že homeopatika léčí pomocí nějakého pole či informace předávaného homeopatickým lékem, kterým je, ano, voda. Ale voda, která je nositelem informace/pole. Léčebný účinek obstarává tato informace/pole. Dovolává se na článek, který vyšel v prestižním vědeckém časopise Nature (tuším v roce 1991) a autorem byl imunolog Jacques Benveniste. V tomto článku, který se nevěnoval imunologii, byl popsán experiment prokazující, že vlastnosti vody jsou ovlivněny látkami, které v ní byly kdysi rozpuštěny, přestože už v ní rozpuštěny nejsou. Tj. že voda má jakousi 'paměť' uchovávající informaci/pole po tom, s čím přišla do styku. Vědecká komunita jej prý odmítla, protože by 'musela měnit své paradigma' a tak byl článek pod jejích nátlakem redakcí odvolán. Tolik tvrzení, která si dovolím rozvést.
Začnu od časopisu Nature. To je nikoliv vědecký, ale komerční časopis, podobně jako třeba také prestižní Playboy. Je vydáván pro výnos plynoucí z prodeje inzerce a prodeje samotného časopisu. Dovolím si jistou osvětlující paralelu. Tvrzení, že Playboy, ve kterém je podstatná část potištěné plochy věnována osobám ženského pohlaví, je ženský časopis, vám asi přijde absurdní až nesmyslné. Ale časopis o ženách to beze sporu je. Nature stejně tak není vědecký časopis. Je to 'týdeník o vědě', stejně jako je Playboy 'měsíčník o ženách'. Jestli chcete opravdu vědecký časopis, tak si vygooglete třeba Acta universitatis Carolinae.
Tak právě v časopisu Nature J. Benveniste zveřejnil, že se mu podařilo v kontrolovaných podmínkách prokázat existenci oné 'paměti' vody, prostě nějak pozorovat (indikovat, neřku-li změřit) onu informaci/pole. Objev 'paměti' vody, byť imunologem, je mírně řečeno velmi objevný . Takže zákonitě vzbudil , nehledě na zdroj, velký a upřímný zájem. Ale ouha, nějak se zájemcům nedařilo dosáhnout prezentovaných výsledků. Proto se obrátili na redakci časopisu s kritickými dotazy. Následkem toho se redakce časopisu rozhodla prověřit komisionelně postup a závěry experimentu, a to opakováním přímo u autora. Do práce komise se zapojil i zatím neúspěšný 'mecenáš' paranormálních praktik James Randi. Výsledkem práce komise bylo, že se redakce rozhodla článek odvolat s omluvou čtenářům. Chronologicky po té, co byl článek odvolán, se občas objevili tací, kteří tvrdili, že prý provedli a potvrdili Benvenisteho pozorování. Zůstalo nakonec jen u tvrzení, skutkem (opakováním) se jim to nepovedlo. Je možné, že je znervózňoval zmíněný pan Randi, protože sliboval dát jim jeden megadolar (to je víc peněz než Nobelova cena) v případě, že v pokusu uspějí. Tvrdošíjný Jacques Benveniste, přestože mu článek odvolali, pokračoval ve svých výzkumech a korunoval je (tak někdy v letech 1997-1998, nepamatuji si přesně) prohlášením, že dotyčnou informaci/pole lze přenášet telefonem nebo pomocí datových sítí (internet). Takže, dovedeno do důsledku, není třeba pracně vyrábět a distribuovat homeopatické léky. Ono totiž stačí, když kvalifikovaný homeopat zatelefonuje vaší vodě nebo, a to je ještě pohodlnější, jí může poslat mail. Rituály potencování a dynamizace při přípravě homeopatického léku zcela odpadají. Víc se toho už od Jacquese Benvenista asi nedozvíme, protože svou pravdu (či lež) si vzal s sebou do hrobu. Umřel v roce 2004.
Zanechal tady na něj se odvolávající stoupence před nelehkým úkolem, a to opakovat jeho pozorování či jinak doložit tu vzývanou 'paměť' vody.I pak nebudou moci složit ruce do klína, protože budou nuceni dokládat 'paměť' cukru a lihu, protože ty se v homeopatii užívají obdobně jako voda. Ale někteří stoupenci homeopatie v tom už mají jasno, protože podle nich to vysvětluje 'hypotéza molekulárních klastrů'. Kterou, jak sami uvádí, je třeba ještě popsat a prokázat. To jim nevadí, protože podle nich k tomu v budoucnu pravděpodobně jistě dojde a proto lze s touto hypotézou argumentovat již teď...
Tak tady je na čase končit, protože zde již definitivně homeopatie a debata o ní opustila rámec vědy a uchýlila se k víře. Homeopatie se tím stává náboženstvím a 'paměť vody' je pak andělem tančícím na špičce jehly.
Ještě poznámka k pojmu molekulární klastr. To je ve fyzikální chemii známý a zcela jasně vymezený pojem, popsaný a vysvětlený jev. Je prakticky využíván třeba v zimě při solení silnic. Sůl zde způsobí, že voda, místo aby byla zmrzlá, teče. Není hypotetických molekulárních klastrů, jsou reálné. Rozpuštěné látky prostě ovlivňují vlastnosti rozpouštědla ve kterém jsou rozpuštěny. Bohužel toto se nehodí zastáncům homeopatie do krámu. Tak to ignorují a něco známého prohlašují za hypotetické. To je také manipulace a příznak víry.