O vyhánění ďábla čertem aneb Polámal se mraveneček

Většina z nás zná a každý asi správně chápe úsloví o vyhánění čerta ďáblem - znamená to vynakládat marné úsilí o neúčelnou změnu. Čert i ďábel jsou oba pekelníci a dost možná je ďábel horší čerta, takže změna je při nejlepším nijaká. A vynaložené úsilí je vždy nějaké, takže k každém případě je to ztráta. Přijde mi to podobné i s homeopatií.

Prý je to alternativní metoda léčení. Mnoho lidí k ní inklinuje proto, že jsou nespokojeni se svým stávajícím stavem a pociťuje potřebu na něm něco změnit, hledá alternativu. Jednou z opět módních a takřka průmyslových alternativ je právě homeopatie.

Co to je? Vznikla jako léčebná metoda v napoleonských dobách a opírala se o tvrzení, že nemoci jsou vyvolávány narušením životní duchovní síly a nemají žádnou jinou příčinu. Toto narušení je možno napravit podáním hmotného přípravku, tj. homeopatického léku. Při tehdejším stavu medicíny měla homeopatie nezanedbatelný přínos - neškodila.

Podstatou homeopatického léčebného efektu takového přípravku je vyhánění ďábla čertem, podává se přípravek z látky, která vyvolává obdobné příznaky jako nemoc, ve velmi naředěném stavu. Stupeň naředění může být až na úroveň praktického nekonečna, tj. přípravek nemusí tuto látku obsahovat vůbec, je to jen rozpouštědlo (voda). Tím se posílí ona životní duchovní síla a nemoc zmizí.

Přípravek se volí na základě projevů nemoci bez jejího zkoumání, tedy vlastně podle popsaných pocitů nemocného. Jsou ale i takoví homeopaté, kteří jakous takous diagnostiku provádí, ale není mnohdy klíčová, protože se potírají příznaky a ne nemoc.

Myslím, že je z uvedeného zřejmé, že mám homeopatii za blud. Je spousta tzv. studií, které se jí zabývají. Zde mají homeopaté neprůstřelnou obranu ve své zásadě, že účinnost jejich přípravků lze zkoumat pouze na zdravých lidech. Jak potom zkoumat léčebný účinek léku proti nemoci na někom, kdo nemocí netrpí? A odpůrci homeopatie mají problém, že, aby mohli prozkoumat účinnost homeopatické léčby, nemohou použít léčbu jinou. Což je v rozporu, pokud nejsou předpojatí (tj. přesvědčeni o účinnosti homeopatie), s lékařskou etikou. Výsledky jsou předem očekávatelné.

Nejhezčí argument, který jsem od zastánců homeopatie slyšel, byl, že léčba nemá nikdy vedlejší účinky. Nemůže je mít, když nemá vlastně žádné. Jediné, co na homeopatii prokazatelně funguje, se velmi hezky popisuje  v Sekorově básničce Polámal se mraveneček. Prášek cukru je zde zastupuje typický homeopatický přípravek, ale mravenečka uzdraví účast a péče. Takže jestli i nadále chcete věřit v homeopatii, pak jí používejte, protože se po ní budete cítit lépe. To je taky důležité.

A že má homeopatie mnoho proroků a jejich sledovatelů? Nedivte se, vždyť je to úžasný kšeft. Prakticky vzato je výrobní cena homeopatického přípravku dána cenou manipulace, obalu a použitého rozpouštědla. A prodejní? Uf! Lidé jsou schopni vynakládat obrovské prostředky ve snaze koupit, co se vlastně koupit nedá. Je to třeba štěstí (drogy), krása (kosmetika), bohatství (loterie) a zdraví (homeopatie).

Nechte peněženku na pokoji a spíš se postarejte o to, aby byl někdo, kdo vám pofouká na bolístku a pohladí vás po čele.

Miloš Hobl
fujbum(zavináč)seznam.cz

Vlk v rouše vlčím

Začnu trochu zeširoka. Přišlo mi na mail několik reakcí na článek o homeopatii, které považuji za tak závažné, že v tématu budu pokračovat. Za reakce, i ty odmítavé, děkuji a odpovím na ně. Bude to asi několik krátkých statí (nechci psát dlouhý a tudíž nečitelný elaborát), kde postupně zpracuji zaslané podněty. To proto, že, jak jsem uvedl v vstupním příspěvku, si kladu za cíl vás provokovat k zamyšlení a tvorbě vlastních závěrů.

Mým cílem není vám podsouvat vlastní názory a proto své stanovisko dávám zřetelně najevo. Opravdu vás nechci nějakou slovní ekvilibristikou zmanipulovat, nehraji si na beránka přinášejícího dobro. Proto, prosím, ověřujte si vše, co píši. Pokud se rozhodnete reflektovat můj názor, čiňte tak po zralé a kritické úvaze. Bude to pak totiž váš názor. Nehraji si na vlka v rouše beránčím, jsem vlk v rouše vlčím. Nepřinesu vám nějaké prefabrikované dobro, ale pochybnosti. Dělám to proto, že ta prefabrikovaná dobra, se kterými jsem se kdy potkal, se povšechně ukázala prostředkem manipulace. Ve své argumentaci používám běžně dostupných zdrojů (internet), argumentů odpůrců a transparentní úsudek.

A teď zpět k homeopatii, která je tu už asi dvě století a jejím průkopníkem byl nějaký Hahnemann. Pro zrod homeopatie byla klíčová jeho zkušenost s chininem. Po přijetí nemalé dávky chininu, který byl a je prostředkem používaným pro tlumení horečnatých stavů při malárii, se u něj objevila horečka. Popis jeho stavu se mi jeví jako popis anafylaktické (alergické) reakce, která je u tak účinných látek, jako je chinin,  ne neobvyklá. Na základě toho zformuloval základní princip homeopatie, že látka, která způsobuje nějaký příznak, jej po patřičném naředění léčí. Tuto tezi rozvinul a prvně knižně publikoval  v roce 1810. Jako lékař to nebyl žádný izolovaný nýmand, působil v lepších kruzích společnosti. A to nejen v Německu, ale i ve Francii. Vygooglete si to, prosím.

Podle uvedeného se mi jeví, že nic nestálo v cestě, aby se homeopatie účinně chránící zdraví a zachraňující životy rozšířila světem, což se záhy jistě projevilo snížením výskytu nemocí a prodloužením lidských životů. Vždyť jí hlásal mezinárodně působící lékař se slušnou společenskou vážností. Zvlášť, když principem homeopatie je ředění mnohdy dosahující astronomických rozměrů a tudíž dostupnost 'homeopatického léku' je dána především dostupností ředidla (voda, líh) a obalu. 

Pro začátek vyloučím svévolně tři hypotézy . První zní, že běžní lidé (pacienti) chtěli trpět nemocemi a přáli si vlastně záhy zemřít.  Druhá je, že většina lékařů byli patologické typy, kteří tyli z utrpení nemocných či jejich smrti. Nakonec vyloučím i třetí hypotézu, že nepřátelé homeopatie systematicky falšovali kroniky, matriky a údaje na náhrobcích. O statistikách nemluvě. Tyto hypotézy vylučuji proto, že mi přijdou až příliš za vlasy přitažené. Vyloučení těchto hypotéz mi však dovoluje postavil hypotézu čtvrtou, a to, že homeopatie tak, jak je nám předkládáno, nefunguje. Opomněl jsem něco? 

Pokud ano, napište mi to. Rád si opravím svůj názor. Případně s vámi vstoupím v polemiku, protože téma nepovažuji za uzavřené. Budu v něm pokračovat, protože jsem je nedokončil, zbývá ještě odpovědět na další námitky. Považoval jsem je za podružnější, pro se na ně dnes nedostalo.

1.2.2019

Tanec andělů na špičce jehly I

Kdysi se prý zcela vážně vedla disputace o tom, kolik andělů může tančit na špičce jehly. Tato moje odpověď mi přijde z podobného hnízda. Budu totiž reagovat na protiargumenty k mému článku o homeopatii.

Na úvod zopakuji, že jestliže je účinnost homeopatie problematická v oblasti medicíny, pak je zcela nepochybná v oblasti peněženky. Takže se mi jeví velmi pravděpodobné, že láká různé šarlatány. Proto, že jsou takoví velmi přesvědčiví (viz 'šmejdi'), tak produkují množství heretiků - svých stoupenců. To je pro mne ta pomyslná špička jehly, na níž tančí andělé 'vědeckých důkazů'.

Dostalo se mi upozornění, že homeopatika léčí  pomocí nějakého pole či informace předávaného homeopatickým lékem, kterým je, ano, voda. Ale voda, která je nositelem  informace/pole. Léčebný účinek obstarává tato informace/pole. Dovolává se na článek, který vyšel v prestižním vědeckém časopise Nature (tuším v roce 1991) a autorem byl imunolog Jacques Benveniste. V tomto článku, který se nevěnoval imunologii,  byl popsán experiment prokazující, že vlastnosti vody jsou ovlivněny látkami, které v ní byly kdysi rozpuštěny, přestože už v ní rozpuštěny nejsou. Tj. že voda má jakousi 'paměť'  uchovávající informaci/pole po tom, s čím přišla do styku. Vědecká komunita jej prý odmítla, protože by 'musela měnit své paradigma' a tak byl článek pod jejích nátlakem redakcí odvolán. Tolik tvrzení, která si dovolím rozvést.

Začnu od časopisu Nature. To je nikoliv vědecký, ale komerční časopis, podobně jako třeba také prestižní Playboy. Je vydáván pro výnos plynoucí z prodeje inzerce a prodeje samotného časopisu. Dovolím si jistou osvětlující paralelu. Tvrzení, že Playboy, ve kterém je podstatná část potištěné plochy věnována osobám ženského pohlaví, je ženský časopis, vám asi přijde absurdní až nesmyslné. Ale časopis o ženách to beze sporu je. Nature stejně tak není vědecký časopis. Je to 'týdeník o vědě', stejně jako je Playboy 'měsíčník o ženách'. Jestli chcete opravdu vědecký časopis, tak si vygooglete třeba Acta universitatis Carolinae.

Tak právě v časopisu Nature J. Benveniste zveřejnil, že se mu podařilo v kontrolovaných podmínkách prokázat existenci oné 'paměti' vody, prostě nějak pozorovat (indikovat, neřku-li změřit) onu informaci/pole.  Objev 'paměti' vody, byť imunologem, je mírně řečeno velmi objevný . Takže zákonitě vzbudil , nehledě na zdroj, velký a upřímný zájem.  Ale ouha, nějak se zájemcům nedařilo dosáhnout prezentovaných výsledků. Proto se obrátili na redakci časopisu s kritickými dotazy. Následkem toho  se redakce časopisu rozhodla prověřit komisionelně postup a závěry experimentu, a to opakováním přímo u autora. Do práce komise se zapojil i zatím neúspěšný 'mecenáš' paranormálních praktik James Randi. Výsledkem práce komise bylo, že se redakce rozhodla článek odvolat s omluvou čtenářům. Chronologicky po té, co byl článek odvolán, se občas objevili tací, kteří tvrdili, že prý provedli  a potvrdili Benvenisteho pozorování. Zůstalo nakonec jen u tvrzení, skutkem (opakováním) se jim to nepovedlo. Je možné, že je znervózňoval zmíněný pan Randi, protože sliboval dát jim jeden megadolar (to je víc peněz než Nobelova cena) v případě, že v pokusu uspějí. Tvrdošíjný Jacques Benveniste, přestože mu článek odvolali, pokračoval ve svých výzkumech a korunoval je (tak někdy v letech 1997-1998, nepamatuji  si přesně) prohlášením, že dotyčnou informaci/pole lze přenášet telefonem nebo pomocí datových sítí (internet).  Takže, dovedeno do důsledku, není třeba pracně vyrábět a distribuovat homeopatické léky. Ono totiž stačí, když kvalifikovaný homeopat zatelefonuje vaší vodě nebo, a to je ještě pohodlnější,  jí může poslat mail. Rituály potencování a dynamizace při přípravě homeopatického léku zcela odpadají. Víc se toho už od Jacquese Benvenista asi nedozvíme, protože svou pravdu (či lež) si vzal s sebou do hrobu. Umřel v roce 2004.

Zanechal tady na něj se odvolávající stoupence před nelehkým úkolem, a to opakovat jeho pozorování či jinak doložit tu vzývanou 'paměť' vody.I pak nebudou moci složit ruce do klína, protože budou nuceni dokládat 'paměť' cukru a lihu, protože ty se v homeopatii užívají obdobně jako voda. Ale někteří stoupenci  homeopatie v tom už mají jasno, protože podle nich to vysvětluje 'hypotéza molekulárních klastrů'. Kterou, jak sami uvádí, je třeba ještě popsat a prokázat. To jim nevadí, protože podle nich k tomu v budoucnu  pravděpodobně jistě dojde a proto lze s touto hypotézou argumentovat již teď...

Tak tady je na čase končit, protože zde již definitivně homeopatie a debata o ní opustila rámec vědy a uchýlila se k víře. Homeopatie se tím stává náboženstvím a  'paměť vody' je pak andělem tančícím na špičce jehly.

Ještě poznámka k pojmu molekulární klastr. To je ve fyzikální chemii známý a zcela jasně vymezený pojem, popsaný a vysvětlený jev. Je prakticky využíván třeba v zimě při solení silnic. Sůl zde způsobí, že voda, místo aby byla zmrzlá, teče. Není hypotetických molekulárních klastrů, jsou reálné. Rozpuštěné látky prostě ovlivňují vlastnosti rozpouštědla ve kterém jsou rozpuštěny. Bohužel toto se nehodí zastáncům homeopatie do krámu. Tak to ignorují a něco známého prohlašují za hypotetické. To je také manipulace a příznak víry.

Tanec andělů na špičce jehly II

Pokračuji v odpovědi na výtky k mému článku o polámaném mravenečkovi, respektive homeopatii. Sešlo se jich totiž víc a vzhledem k tomu, že ve svých příspěvcích nechci překračovat rozsah cca stránky, tak mi nezbylo, než odpověď dělit. Takže jedeme dál.

Další námitka uváděla, že účinnost homeopatických i jiných léků byla ověřena testy, které se provádí na dvou skupinách osob. Jedné se podává  ověřovaný lék a druhé placebo - neutrální látka, žádný lék. Po té se vyhodnocují efekty.  Uf! To si opravdu někdo myslíte? Jestliže ano, pak si myslím, že si příliš démonizujete lékaře.  Vždyť máte v hlavě, že minimálně jednu skupinu vystavují riziku rozvoje nemoci (tu, které podávají neutrální látku) a docela pravděpodobně dokonce skupiny obě, protože účinnost testované látky není známa (vždyť se teprve testuje). Opravdový lékař, který myslel  svou Hippokratovu přísahu aspoň trochu vážně, by se tváří tvář k nemoci do takového experimentu nepustil. Uváděnou metodiku, co vím, používal masivně třeba nějaký Mengele a já jen doufám, že se to nevrací. Ale něco takového může udělat důsledný homeopat, protože je homeopatickou zásadou netestovat léky na nemocných (ověřte si, viz Hahnemannův Organon nebo dostupnější Wikipedie). Homeopaté totiž své léky testuji na zdravých. Je jen škoda, že to neprovedli včas s preparátem 'Hyland's baby teething tablets' (viz otrava homeopatiky). Teď ruku na srdce, jak chtějí zjistit účinek léku na nemoc, když se sama nemoc testu neúčastní, protože absentuje nemocný. Prý je takových studií mnoho. Nevím, co si o tom myslet. Že by sázka na stokrát opakovanou lež...

Zbývá poslední námitka. A to, že účinek homeopatik je znám i na dětech a zvířatech, kde nefunguje placebo efekt. Vyvozuje se z toho, že homeopatické preparáty jsou tedy opravdu funkčními léky. Nevím, co napsat o účinku homeopatik u zvířat. Musil bych se odvolávat na vlastní zkušenost s mými psy a to je u regulérní disputace argumentačně nekorektní.  Ale u dětí mohu, protože se mohu odvolat na zkušenost, kterou má asi většina z vás. Skoro jistě jste se setkali s matkou foukající dítěti na poranění. Dovolím si tvrdit, že to je typické využití placebo efektu u dítěte. Samo foukání na bolístku podle mne bolest  neodstraňuje. Je to osvědčený placebo efekt spolehlivě fungující u dětí. U dospělých už tak nefunguje a proto anesteziolog do vás napumpuje analgetika místo toho, aby kolem rozestavil ventilátory.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří reagovali na můj článek. I těm, kteří mne obvinili z neznalosti problematiky i toho, že šířím nepodložené informace. V lecčems mne posunuli o kus dál a vás, čtenáře, doufám také. Předsevzal jsem si, že seriál uzavřu, nenajdou li se další závažné námitky, článkem o pozitivech, které homeopatie přinesla. To, aby jste mi uvěřili, že mi není co věřit. Vězte.

4.2.2019

Miloš Hobl

fujbum(zavináč)seznam.cz

Jak jsem uvedl ve  svém úvodu, tak mým cílem je vyprovokovat čtenáře k zamyšlení a vlastnímu zvážení, samostatnému úsudku. To proto, že pokud nejsme samostatní v úsudku, tak si můžeme o soběstačnosti nechat jenom zdát. Jsme-li závislí ve svém úsudku, je jen otázkou času, kdy se staneme závislí i jinak. Aby se úsudek tříbil, je třeba jej konfrontovat s jinými. Vést disputaci. Monolog vede k dogmatu. To je k slepé víře, závislosti na autoritě.

Pokud někomu vadí disputace na dané téma, tak ať jí prostě nečte. Nikdo ho nenutí.

Proto vítám prvního, kdo vystoupil z anonymity a vstoupil do disputace. Děkuji mu za to. A omlouvám se za zpoždění v publikaci, ale byl jsem nějaký čas pryč.

22.3.2019     Miloš Hobl


Novodobá inkvizice aneb Bože chraň nás před slepou vírou

Před nedávnem publikované články pana Hobla, kde se "vyjadřuje" k homeopatii, mě opravdu přivedly k zamyšlení. To co jsem si díky nim uvědomil, považuji za tak důležité, že se s vámi chci o to podělit.

Nesdílím jeho názor, ale nebudu zpochybňovat jeho argumenty, byť bych mohl. Řeknu jen toliko, že na základě osobních zkušeností, či zkušeností lidí, které osobně znám jsem hluboce přesvědčen, že homeopatie funguje a má velký léčebný potenciál. Pan Hobl je možná přesvědčen, že své názory dokazuje dostatečně věrohodnými fakty. Ve skutečnosti se nejedná se o fakta ale zase toliko jen o názory, buď někoho jiného, nebo jeho vlastní.

Jak si dovoluji to tvrdit? Z podstaty tvrzení. Když totiž někdo tvrdí, že něco neexistuje, většinou lže nebo se mýlí. Tvrdit, že něco neexistuje, je velmi ošemetné. Kdyby někdo chtěl dokázat, že neexistuje třeba kámen mudrců, musel by prozkoumat všechny kameny na Zemi či ve vesmíru, což je nereálné. Nehledě na způsob prozkoumání. Jak to vyloučit že docela obyčejný kámen nemá právě výjimečné vlastnosti? Na základě doposud známých fyzikálních zákonů a diagnostických metod? A jsou naše znalosti a možnosti úplné? ...Ani náhodou. Zase nereálné. Když tedy nemůžeme objektivně dokázat, že kámen mudrců neexistuje, nezbývá než si přiznat, že existovat může.

S homeopatií je to podobné. Setkal se pan Hobl se všemi lidmi na Zemi, co mají zkušenost s homeopatiky? Prozkoumal všechny homeopatické preparáty? Zná všechny fyzikální zákony, aby vyloučil všechny možné léčebné mechanismy?...Ani náhodou. Kdyby byl objektivní, musel by přiznat, že homeopatie fungovat může. Ale tvrdí opak. Dovolím si říct, slepě věří.

Jeho příspěvky vypovídají toliko o tom, jak pracuje s informacemi. Pokud jsou v souladu s jeho přesvědčením, přijme je nekriticky. Pokud jsou v rozporu, snaží se je zpochybnit. Postačí mu k tomu neprokázaný názor či jeho vlastní spekulace.

Nehledá pravdu. Hledá svou pravdu. Vlastně už ji našel, tak ji hlásá a obhajuje a tak považuje za správné veřejně dehonestovat Homeopatii.

Vzpomínáte na ty, co kdysi obhajovali svou pravdu? Třeba ty co věřili, že je Země placatá, nebo že je, že je středem sluneční soustavy či vesmíru? Vzpomínáte, jakým prostředkem ji obhajovali? Vzpomínáte na inkvizici? Také si uvědomujete tu podobnost stylu"práce s informacemi". Také Vás trochu zamrazilo? Zatím si můžeme říct "Jen ať si kecá", ale kdo víme, kde se pan Hobl zastaví? Dnes dehonestuje, zítra bude zakazovat, pozítří perzekuovat.

Potíž je v tom, že mezi námi je takových Hoblů spousta, a sedí v parlamentu, senátu, na ministerstvech, ve vládě. A ti nám, jak víte či nevíte, někdy více či méně zjevně, ztrpčují život.

Ono je velmi nepříjemné přijmout něco co je v rozporu s naší názorovou "jistotou". A dnes je, díky internetu, tak snadné si najít právě ty informace, které nás utvrdí v čemkoli chceme.

Buďme tedy opatrní při práci s informacemi, se svými soudy, ať se nám nestane to co panu Hoblovi.

25.2.2019            Michal Halada

PS: Všimli jste si, jak ve sdělovacích prostředcích ubývají fakta a nahrazují je názory. Vzpomínáte si na zpravodajství před pár desítkami let (za dob cenzury a propagandy)? Státník měl projev a ten byl vytištěn či odvysílán. A už nic víc.

Nedávno měl americký prezident poměrně významný projev. Všechna média byla plné komentářů a hodnocení. Ale samotný projev se mi nikde nepodařilo najít, maximálně fragmenty.

Jak pohodlné, nemusíme ani číst projev a přemýšlet nad ním. Stačí si vybrat hodnocení, které je v souladu s našimi názory a tím se v nich utvrdit.

Také vám běhá mráz po zádech, když se nad tím zamyslíte? A právem. Je stále snazší s lidmi manipulovat.

Buďme tedy opravdu opatrní. Michal Halada

Šternberkův bělouš čili Příklady přínosů homeopatie

Omlouvám se za odmlku, byl jsem pryč a tak jsem nepsal. Mimo jiné jsem ale četl pohádky, abych našel vhodnou. Už jako dítě jsem měl rád pohádky a přiznám se, že je mám rád dodnes. Ne zrovna ponuré pohádky bratří Grimmů nebo chmurného Andersena. 'Děvčátko se sirkami'  je pro mne skoro gotický příběh. Jedna z pohádek, s kterou jsem se jako dítě těžce vypořádával, byla ta o Šternberkovi. V závěru věrný bělouš, jenž je pilířem hrdinových úspěchů, požádá Šternberka, aby jej zabil. A ten mu, jestli se dobře pamatuji, za věrné služby setne hlavu. Vidím tu jistou paralelu s homeopatií.

Neinvazivnost: V době  vzniku homeopatie byla medicína v plenkách. Její metody byly hrubé až brutální. V dějinách je třeba případ, kdy byl jeden americký prezident 'odborně vykrvácen'. To u homeopatie není, je v principu neinvazivní. Ve své době to byl přínos jako Brno.

Renesance přírodních léků: Homeopatie umožnila také jistou renesanci použití přírodních léků. Pro lepší společnost byly metody lidové medicíny svého času sprosté a vulgární. Proto byly přezírány a zavrhovány. Homeopatický lék  se stal jakýmsi trojským koněm, kterým byl nemocnému vpraven třeba nějaký bylinný extrakt s účinnou látkou přírodního původu. Tento extrakt byl prezentován třeba jako prostředek pro vylepšení chuti. Ne jako sám lék, i když léčil on. Dodnes to můžeme vidět u dražších homeopatik, těch s bylinkami. Jsou to přírodní léky maskované za homeopatika. Fungují, ale homeopatická přirážka je v násobcích ceny. Vnucuje se otázka, co tam ty bylinky tedy dělají, když léčení zajišťuje homeopatikum. Snad aby zajistily tzv. vedlejší účinky?

Placebo / nocebo efekt: Klání medicíny (tzv. oficiální) a homeopatie vedlo k tomu, že byl seriózně zkoumán placebo a objeven nocebo efekt. Tato problematika by si svou komplikovaností zasloužila svůj článek, vezmu to  jen šmahem. Placebo efektem je nazýváno zlepšení stavu nemocného, je-li mu dána naděje léčení, popřípadě vyléčení. Ne léčení samo, již jen tato naděje vede ke zlepšení stavu. Nocebo efekt je opačný. kdy pacient očekává zhoršení svého stavu léčbou a k tomu opravdu dojde. Prostě si přečte příbalový leták, zejména kontraindikace a vedlejší účinky. Moc tomu nerozumí, tak se vyděsí a rázem je mu opravdu zle.  To bylo impulsem pro rozvoj psychosomatické léčby a celostní medicíny. Léčit tělo a ignorovat psychiku je zásadní chyba.

Ekonomika: Další nepopiratelný přínos homeopatie je v oblasti spíš ekonomické, ale netýká se nemocných. Homeopatický lék vzniká ředěním nějaké látky. Koeficient C, který používají homeopaté znamená opakované stonásobné zředění vodou. Takže počítejte odhadem se mnou. Mám výchozí  jeden gram látky, ten naředím na stupeň C1. Mám 100 gramů (0,1 litru). Ten naředím na stupeň C2 a mám 10 kg (10 litrů). Opakuji ředění na stupeň C3, pak dostanu 1000 kg (1 kubický metr). Ve stupni C4 dostanu asi 100 tun (100 kubických metrů). Při zředění na C5 získám 10.000 tun (10.000 kubických metrů). A ve stupni C6 končím výpočet pro absurditu, protože jsme dosáhli megatuny. Ale je vidět, že vliv ceny původní látky na cenu produktu se blíží nule. Když připustím nějakou cenu manipulace a vody, tak bych viděl přijatelnou cenu se slušnou marží tak na úrovni lahvového piva. Pivo je výrobně docela náročné. Když si zjistíte cenu homeopatických přípravků, tak je přínos homeopatie zřejmý. Je i jasné, že se netýká nemocného.

Tolik namátkou, dalo by se napsat i víc... Myslím ale, že z uvedeného je na místě připustit, že už přišel čas setnout za věrné služby hlavu pomyslného bělouše homeopatie a otevřít dveře opravdové celostní medicíně. Nezanedbávat psychosomatickou složku a neděsit se bludy. Je to leckdy těžké. Protože, jak je zřejmé z výpočtu, prostředků na inovativní tvorbu těchto bludů je dost.

24.3.2019       Miloš Hobl

P.S. Promiňte, ale dostal jsem při psaní o ekonomickém přínosu takový nápad. Jestli vám přišlo moje kacířství podnětné, tak mi pošlete symbolický 1 (slovy jeden) SOB. Já jen abych věděl. Jo, a příští téma bude očkování. Jen co najdu vhodnou pohádku.