Moc ráda přidávám další (po dvouleté odmlce) příběh od sobice Aurelien. Její příběhy vás doufám přinutí k zamyšlení a uvědomění, stejně jako mě, nebo někomu třeba i pomohou. Snad se budeme do budoucna moct těšit na další.... (jeden už mám v zásobě ;)


Dotek vůně

Neskutečně mě odrazuje, když jdu po ulici, jen míjím muže nebo ženu, ale jejich voňavka jde ještě kilometr za nimi. Nosní dírky se mi stáhnou, otáčím hlavou a automaticky vyhledávám příjemnější aroma.
Schováváme se za make-up, hipsterský vous a parfém… Ale to ráno, když se probudíme vedle sebe takoví jací jsme, je leckdy překvapující.
Měla jsem svou masku. Schovávala svou přirozenost za make–up, parfém, krásné šaty a hlavně držela jazyk za zuby, protože byl dost ostrý a často střílel dřív než mířil. Měla jsem strach, že mu nebudu vonět taková jaká jsem.
Make-up vydržel. Ten vydrží věčně, nebo se nanese znovu. Ale jazyk to nevydržel……
Časem mi přestalo vonět jeho mluvení, jeho mlčení, jeho vůně, pach….
Myslela jsem si, že kdybych změnila parfém, pomůže to.
Dokonalý parfém= dokonalý partner.
Vše se zdálo u konce a tak nebylo potřeba přetvařovat se, hrát hry, mít masky….
Vždyť už je to jedno. Proč se budu schovávat? A v tomhle zvláštním bodě jsme našli sebe, uvědomili si, jak jsme potlačovali svou přirozenost a také své sny v domnění, že to děláme pro dobro a kvalitu vztahu, a tak jsme se nemohli skutečně cítit.
Opona spadla, okna se otevřela. Do života zavál svěží nový vítr a já se zhluboka nadechla.
Uviděla ho v plné kráse a síle. Ocenila jeho mluvení, mlčení, trpělivost s mým ostrým jazykem.
Miluji jeho vůni.
Neskutečně mě uklidňuje, když není doma a já přičichnu k jeho košili. Zmuchlám jí, sunu pod hlavu a mám pocit, jako by tu byl se mnou.
Neskutečně mě vzrušuje, když se vrátí ze štípání dříví a já voním k jeho zpocenému tělu. Žádný luxusní parfém, ale prostě jen on. On je ten Boss, Fahrenheit, Calvin Klein…MUŽ

Může se ale stát, že sundáte masky, smyjete parfém, zkrátíte vous a zůstanete sami. Někdy jsou vůně tak odlišné, že je prostě nejde smíchat dohromady. Jak mi říkala babička - na každý hrneček je ta správná puklička. Vzpomněla jsem si na to nedávno. Rozbila jsem pokličku od čajové konvice. Slepit už nešla, byla napadrť. Snažila jsem se na ní napasovat jinou - nešlo to. A tak jsem konvici nechala bez poklopu. Otevřenou, připravenou do ní vlít nový čaj a nechat ho rozvonět po domě. Až se ty bylinky rozvoní a jejich aroma bude volně a přirozeně vycházet z konvice, přijde někdo, koho bude ta vůně neskutečně vábit. Usedne, přivoní, ochutná a zůstane napořád…….