Nevhodný vánoční dárek? 

Soběstačnost "odsud posud" :)

O vyhánění ďábla čertem aneb Polámal se mraveneček

Většina z nás zná a každý asi správně chápe úsloví o vyhánění čerta ďáblem - znamená to vynakládat marné úsilí o neúčelnou změnu. Čert i ďábel jsou oba pekelníci a dost možná je ďábel horší čerta, takže změna je při nejlepším nijaká. A vynaložené úsilí je vždy nějaké, takže k každém případě je to ztráta. Přijde mi to podobné i s homeopatií.

Do roka a do dne neboli úvod

Dnes je to přesně rok, co jsem dopsal úvodní článek pro seriál krátkých statí. Psal jsem je jako reakci na mé první setkání se sobím spolkem, ale pro praktické zádrhele nějak nedošlo k jejich publikaci. Byla spousta jiných a aktuálnějších věcí. Až opět nastoupila zima a vznikl čas pro plnění restu. Leccos se změnilo, proto píšu nový úvodník. Prostě: Do roka a do dne.

Už je to pěkných pár let, co vznikla naše skupina propagující soběstačnost. Diskutovali jsme tenkrát o ledasčem, mnozí ještě před tím než jsem se v Buďsobu vyskytl já. Ani si už nevzpomínám, jestli jsme si někdy definovali co v našich očích znamená pojem "soběstačnost" a proč je pro nás důležitá. Přiznám se, že jsem o tom tenkrát přemýšlel docela povrchně a spousta okolností mi dochází až v průběhu času. Ty staré, ale z nových úhlů nahlížené a detailněji nasvícené myšlenky mě přiměly znovu se zamyslet nad tím, čím je pro mě soběstačnost.

 

Je to vlastně hrozně jednoduché: Soběstačnost je svoboda. Jen je to tak samozřejmá věc, že se o tom už nemluví. Občas si to člověk uvědomí. Třeba když se jako malý naučí si na záchodě utřít zadek. Nemusí nikoho volat, poradí si sám a má v kapse další střípek svobody, jako když se naučil chodit, nebo si sám namazat chleba. Daleko spíš si toho ale všimneme, když svobody ztrácíme. Vzpomínám, jak si kamarád na kole zlomil obě ruce. Vrátil se daleko zpět do doby, kdy musel ze záchoda volat: "Hotovo!" Nedivím se, že to snášel dost špatně, i když s humorem.

 

Nedávno se ve filozofických zamyšleních psalo o tom, že soběstačnost je nezbytnou podmínkou demokracie. V této knize se americký historik Timothy Snyder se zamýšlí nad demokracií v různých situacích 20. století a nachází paralely se situací současnou.

Shrnuje, že Evropa prošla třemi nejvýznamnějšími fázemi demokratického rozmachu: po skončení první světové války v roce 1918, po skončení druhé světové války v roce 1945 a po pádu komunismu v roce 1989. Mnohé demokracie, jež na těchto historických křižovatkách vznikly, se následně zhroutily – bohužel „za okolností, které v podstatných rysech připomínají současnou situaci“.

Naši rodiče a prarodiče, vedeni iracionálními mýty fašismu, nacismu a komunismu, budovali zdi proti znepokojivým globálním hrozbám. Určitě nejsme chytřejší než oni, máme však výhodu, že se z jejich zkušenosti můžeme poučit a nastupujícím tyraniím včas vzdorovat. Podle Snydera je k tomu teď, v podmínkách současného politického vývoje v Americe i v Evropě, ta pravá chvíle.