Vlk v rouše vlčím

Začnu trochu zeširoka. Přišlo mi na mail několik reakcí na článek o homeopatii, které považuji za tak závažné, že v tématu budu pokračovat. Za reakce, i ty odmítavé, děkuji a odpovím na ně. Bude to asi několik krátkých statí (nechci psát dlouhý a tudíž nečitelný elaborát), kde postupně zpracuji zaslané podněty. To proto, že, jak jsem uvedl v vstupním příspěvku, si kladu za cíl vás provokovat k zamyšlení a tvorbě vlastních závěrů.

Mým cílem není vám podsouvat vlastní názory a proto své stanovisko dávám zřetelně najevo. Opravdu vás nechci nějakou slovní ekvilibristikou zmanipulovat, nehraji si na beránka přinášejícího dobro. Proto, prosím, ověřujte si vše, co píši. Pokud se rozhodnete reflektovat můj názor, čiňte tak po zralé a kritické úvaze. Bude to pak totiž váš názor. Nehraji si na vlka v rouše beránčím, jsem vlk v rouše vlčím. Nepřinesu vám nějaké prefabrikované dobro, ale pochybnosti. Dělám to proto, že ta prefabrikovaná dobra, se kterými jsem se kdy potkal, se povšechně ukázala prostředkem manipulace. Ve své argumentaci používám běžně dostupných zdrojů (internet), argumentů odpůrců a transparentní úsudek.

A teď zpět k homeopatii, která je tu už asi dvě století a jejím průkopníkem byl nějaký Hahnemann. Pro zrod homeopatie byla klíčová jeho zkušenost s chininem. Po přijetí nemalé dávky chininu, který byl a je prostředkem používaným pro tlumení horečnatých stavů při malárii, se u něj objevila horečka. Popis jeho stavu se mi jeví jako popis anafylaktické (alergické) reakce, která je u tak účinných látek, jako je chinin,  ne neobvyklá. Na základě toho zformuloval základní princip homeopatie, že látka, která způsobuje nějaký příznak, jej po patřičném naředění léčí. Tuto tezi rozvinul a prvně knižně publikoval  v roce 1810. Jako lékař to nebyl žádný izolovaný nýmand, působil v lepších kruzích společnosti. A to nejen v Německu, ale i ve Francii. Vygooglete si to, prosím.

Podle uvedeného se mi jeví, že nic nestálo v cestě, aby se homeopatie účinně chránící zdraví a zachraňující životy rozšířila světem, což se záhy jistě projevilo snížením výskytu nemocí a prodloužením lidských životů. Vždyť jí hlásal mezinárodně působící lékař se slušnou společenskou vážností. Zvlášť, když principem homeopatie je ředění mnohdy dosahující astronomických rozměrů a tudíž dostupnost 'homeopatického léku' je dána především dostupností ředidla (voda, líh) a obalu. 

Pro začátek vyloučím svévolně tři hypotézy . První zní, že běžní lidé (pacienti) chtěli trpět nemocemi a přáli si vlastně záhy zemřít.  Druhá je, že většina lékařů byli patologické typy, kteří tyli z utrpení nemocných či jejich smrti. Nakonec vyloučím i třetí hypotézu, že nepřátelé homeopatie systematicky falšovali kroniky, matriky a údaje na náhrobcích. O statistikách nemluvě. Tyto hypotézy vylučuji proto, že mi přijdou až příliš za vlasy přitažené. Vyloučení těchto hypotéz mi však dovoluje postavil hypotézu čtvrtou, a to, že homeopatie tak, jak je nám předkládáno, nefunguje. Opomněl jsem něco? 

Pokud ano, napište mi to. Rád si opravím svůj názor. Případně s vámi vstoupím v polemiku, protože téma nepovažuji za uzavřené. Budu v něm pokračovat, protože jsem je nedokončil, zbývá ještě odpovědět na další námitky. Považoval jsem je za podružnější, pro se na ně dnes nedostalo.

1.2.2019