Jsou tu volby, jako skoro každý rok. Člověka to až nebaví. V rámci soběstačnosti, můžeme takové volby třeba hodit za hlavu, ale co když nám politický posun po volbách bude v naší vlastní soběstačnosti překážet a systém nám bude více házet klacky pod nohy? Co když nám systémovými opatřeními z Prahy, v honbě za vyšším výkonem "hospodářství", otráví vodu a půdu všude okolo nás? To je pak soběstačnost o dost těžší. Anebo obráceně, co když nám takové volby mohou nakonec ve vlastní soběstačnosti pomoci?

Už jsem si prošel několika obdobími, kdy jsem ke sněmovním volbám chodil a kdy zase ne a vždycky jsem si to dokázal racionálně (tedy podle mne) zdůvodnit :) Člověka to až nebaví, jak je to časožroutské. Ale když se ta politika nepřehání nebo naopak úplně nebojkotuje, myslím, že se i v té haldě informací dá docela plout a vidět ostrovy nadějí, které jsou s mojí verzí paradigmatu více na vlně. Takže tentokrát zase jdu!

Nejsou pro mne důležité předvolební sliby, mediální blamáže a očerňování, ani nějaké virtuální volební programy. Zajímá mne, co politici dělají, co navrhují a jak hlasují, jak komunikují, jak se vyjadřují. Některým můžeme koukat i do pracovního diáře nebo s nimi debatovat na veřejném fóru v oborech, které jsou nám blízké a spoluvytvářet cestu kudy se ubírat, co podpořit atd. ...a to i bez politických ambicí. Politika má být transparentní, přeci jen je to veřejná služba za veřejné peníze. Politici nejsou našimi nadřízenými, ba naopak, jsou to naši zaměstnanci, živíme je penězi z našich daní a tyto peníze nesmějí mizet v jámě lvové, ani si za nás nemohou půjčovat a zadlužovat nás, zaměstnavatele, na generace dopředu. A tak i doufám, že jednání za zavřenými dveřmi budou na budoucno už jen stín minulosti.

Nakonec, stejně jsem toho názoru, že lépe by bylo bez politických stran, každý poslanec sám za sebe. Spolupráce by mohla být plodnější, když by nebyla založena na politické příslušnosti ke straně. Třeba by šlo poslance vybírat náhodně ze všech obyvatel, stejně jako nám ukládá povinnost český statistický úřad, když nás "vylosuje", musíme pak předávat celý rok, pod pohrůžkou pokut, data o podnikání. Stejné je to vlastně teď se sčítáním lidu, také musíme udělat službu pro stát, všichni bez výjimky. No a tak podobně by to mohlo být i s poslanectvím, každý rok by se vylosovala 1/4 nových poslanců z lidu, kteří by část sněmovny nahradili. A že nejsem nelida, byl bych pro, aby to nebylo úplně povinné, ale aby se vybraný člověk mohl rozhodnout, zda-li poslancovat chce či nikoli. Jsem si jist, že pokud bychom se takto na zákonodárství podíleli, bylo by to mnohem funkčnější, než současný systém plný politikaření, stranictví, lobbingu atd. Obdobně by se dalo naložit i s dalšími částmi státního aparátu. Možností je ale určitě více.

No nic, to jsem si jen povzdechl, ale třeba jednou... :) Žádnou konkrétní politickou stranu neprotlačuji, žádná "strana" nebude nikdy 100% ideí každého z nás (vždyť nejsme klony ani ovečky), vždy je to parta lidí, kteří mají hlavní hodnoty společné (jak my v BuďSobu) a některých názorech se zase drobně liší. A to je právě dobře, na důležitých věcech se shodovat a ostatní mít prostor diskutovat, včetně nových výzev, které život přináší. Takže na výběr máme a když už tu aktuálně "demokratický systém" je, nechci, aby se sklouzlo stálou drobnou krůpějí zvláštních paragrafů od svobody tak daleko, že již není snadné cesty zpět. Však historicky takových okamžiků máme habaděj a když poohlédneme od našich hranic na jihovýchod, tak nemusíme v čase koukat vůbec daleko :(

Myslím, že je důležité jít volit, aby můj "poměrný" hlas nedostal někdo, koho fakt podpořit nechci. Taky mám nějaký pud sebezáchovy. Byla by to poměrně velká daň za neúčast.

Zároveň si říkám, že je důležité volit stranu/koalici takovou, která má reálnou šanci uspět a se současnými svrchními patry ve sněmovně zamíchat.

Tímto článkem jsem vyjádřil svůj soběstačně ekologický názor na politiku a volby v tuto chvíli. Máte-li podnět k diskuzi, budu rád i za Váš názor na email Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Honza C. doplnil video:

https://youtu.be/kFJ1MghCWcA


Komentář k článku od Michala H.

Velmi děkuji za hezký a promyšlený příspěvek a snahu o lepší svět.

Ze stejné pohnutky se s vámi podělím o své úvahy a náměty:

Připadá mi, že mnozí chodíme k volbám, abychom sesadili darebáky a dosadily ty lepší. Ti se pak stanou darebáky a k dalším volbám zase jdeme se stejnou motivací.

Když si připomenu lidi, kteří byli předsedy vlády: Klaus, Zeman, Topolánek, Nečas, Gross, Babiš …

Kdo z nich nebyl darebák? Myslíte, že právě ten další, darebák nebude?

Víme vůbec koho volíme? Známe je, nebo známě jen jejich mediální obraz?

A víme nakolik tento obraz vypovídá o realitě?

Kandidáti si podle svých možností svůj obraz přikrášlují a podle svých možností zošklivují obrazy svých protivníků.

Nevítězí nakonec ten, kdo si zajistí tyto možnosti účinnější než jeho protivník?

Nepřipadá vám, že systém věčně soupeřících politických stran, ze své podstaty inklinuje ke lži a produkuje převážně darebáky?

Sám jsem se kdysi velmi angažoval. S Klíčovým hnutím, hnutím Změna, Piráty a Zelenými. Usilovali jsme do stávajícího systému dostat lepší ideály a lepší lidi. Na základě těchto zkušeností, jsem došel k přesvědčení, že příčina setrvale špatného stavu není ve špatných osobnostech a stranách, ale v systému, který umožňuje špatným získat převahu. Systém, kde volíme lidi, které známe jen podle jejich mediálního obrazu, svou podstatou zvýhodňuje přetvářku, prospěchářství. A chceme-li lepší svět, musíme změnit tento systém.

Hledal jsem proto lepší způsob, jak nominovat ty lepší z nás.

Dovolím si svůj námět takového lepšího systému stručně popsat:

Namísto systému politických stran, nastolit systém volebních komunit. Volební komunita by bylo složeno s lidí, kteří se vzájemně přirozeně znají. Například škola, nemocnice, úřad, výrobní podnik, možná i menší obec, třeba i zájmové sdružení jako BuďSob, atd. Řekněme, že průměrná volební komunita by měla 100 členů, a komunit by jich 10 000. Losem by se v každých volbách vybralo 100 komunit, aby každá si nich zvolila toho nejlepšího z nich do funkce poslance (nebo také nezvolila, pokud by nikdo nezískal definovaný podíl hlasů).

Takto vzniklá komora parlamentu by neměl být obměňován naráz, ale postupně jako se to dělá u senátu (aby byla zachována kontinuita, činnosti výborů atd.).

Vhodné by mohlo být profesní členění - škola by volila zástupce do školského výboru, nemocnice do zdravotnického výboru atd.

Funkční období by mohlo být delší, pokud bude komunita se svým zastupitelem spokojena, měla by možnost v dalších volbách jeho mandát prodloužit.

Samozřejmě je to jen hrubý námět, který by bylo třeba se zasvěcenými lidmi propracovat.

Samozřejmě je i nutné najít způsob, jak tento systém prosadit a zavést:

Například tak že se zavede přechodné období že oba systémy budou fungovat současně. Třeba tak, že budou 2 komory parlamentu (jako je dnes sněmovna a senát): jedna z občanských kandidátů z volebních komunit, druhá z kandidátů politických stran.

Ta první na sebe postupně bude přebírat větší pravomoci a činnost, tak že moc politických stran bude postupně omezována.

Navíc přítomností (konkurencí) nového subjektu a změnou pravidel budou politické strany nuceny se opět stávat organizacemi, které jsou založeny na pravdivosti a službě, nikoli na přetvářce a prospěchářství a mohl by tak vzniknout systém, kde obě komory budou fungovat současně ve prospěch občanů.

Prosadit by se dala třeba přes za tímto účelem založenou stranu "systémově změny" nebo by ji mohla uchopila nějaká ze stávajících stran.

Důležitá je podpora známých osobností, komunit.

Tento web využívá pro svoji funkci cookies. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte. Další informace a pravidla jsou uvedeny zde. Informace o ochraně osobních údajů jsou uvedeny zde.

Provozovatel systému ani redakce nenese žádnou zodpovědnost za články, obsah článků, komentářů ke článkům a diskuse ve Fóru, které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce či provozovatele.
Odpovědnost za obsah příspěvků nesou vždy jejich autoři.