V posledních letech se stále více mluví o velkých úhynech včel, syndromu mizení včelstev, hrozby se množí. Při tom, podíváme-li se na věc s patřičným odstupem, společný prvek, který s úhyny souvisí je jen jeden. Z blízka však vidíme hlavní fragmenty:

Největší metlou včelařství (nejen u nás) je varroóza (častěji nesprávně varroáza). Jedná se o parazitické onemocnění způsobené roztočem jménem varroa destructor, česky kleštík včelí. Tento roztoč byl lidmi nechtěně zavlečen na včelu medonosnou ze včely východní, na které parazitoval původně. V sedmdesátých letech minulého století se poprvé objevil u nás a rychle se rozšířil po celém území dnešní ČR. Dnes je rozšířen prakticky všude, kde je chována včela medonosná.

Kleštík včelí je viditelný pouhým okem, je velký asi jako půl hlavičky od špendlíku. Sedí přisátý na těle včely, které poruší chitinový krunýř a vysává jí hemolymfu (hmyzí obdoba krve). Nemnoží se na dospělých včelách, ale na larvách včel, které se vyvíjejí zavíčkované v plástu. Největší škody však nezpůsobuje roztoč, ale viry, které přenáší. Těch existuje něco přes dvacet. Některý se projevuje zakrnělými křídly vylíhlých včel, jiný má za následek, že se včely líhnou nezvykle malé. Většinu projevů těchto viróz však není na první pohled vidět a projeví se hlavně zkrácením délky života včely a zhoršením její odolnosti.

Kromě varroózy hrozí včelám ještě další nebezpečí. Je tu neustálá hrozba moru včelího plodu. O aktuální nákazové situaci informuje web Státní veterinární správy, kde je k vidění mapa ohnisek moru včelího plodu (www.svscr.cz).

Dále se objevují zprávy o výskytu vnitrobuněčné padazitické houby nosema ceranae, blízkého příbuzného naší známé nosemy a zavlečeného na včelu medonosnou ze včely východní.

Aby nebylo zavlečených pohrom málo, včelstva na západě Evropy decimuje sršeň východní, zavlečená nedávno z Asie. Pokud ji nezastaví Alpy, bude za několik let i u nás.

V Itálii se zase nedávno objevil africký brouk lesknáček úlový. Ten se sem dostal s nakoupenými včelami ze zahraničí a stejným způsobem může zanedlouho doputovat i k nám.

Ve světě dále existuje „Syndrom náhlého mizení včelstev“, kdy včelař náhle objeví prázdné úly, ačkoliv ještě při předchozí návštěvě nic nenasvědčovalo problém. Příčiny jsou nejasné a přisuzují se spíše synergickému působení více vlivů, jako je varroóza, její chemická léčba, nedostatečná pestrost včelí pastvy (monokultury), používání pesticidů, poškozené životní prostředí, špatná kvalita a malá pestrost genofondu včel v důsledku jednostranného šlechtění. 

Zmíněné problémy mají jednoho společného jmenovatele: člověka a jeho touhu po medu a zisku. Člověk převážel včely z jednoho kouta světa na druhý a nakazil je tak nemocemi a parazity, na které je vývoj v jejich domovině nepřipravil. Člověk přetvořil původní krajinu, ve které včela žila k nepoznání. Člověk zamořil životní prostředí včely pesticidy a zplodinami průmyslu. Člověk v dobré víře chemicky léčil zavlečenou varroózu a neumožnil tak včelám přizpůsobit se. Člověk opět v dobré víře donedávna pálil celou včelnici při nalezení jediného napadeného včelstva morem včelího plodu. Nenechal tak přežít odolné jedince. A konečně, člověk, tváří v tvář těmto poznatkům pokračuje v tom všem dál. Je to o to podivnější, že nejvíce z těchto problémů způsobil včelám jejich "přítel" včelař.