V minulé části jsem se zamýšlel nad změnou paradigmatu při pohledu na lidské trávení, resp. produkty našeho trávení, procesy při zpracování a viditelné i neviditelné dopady. Tedy dále. Říká se, že splachovací toaleta je vizitka naší civilizace (teď by se hodil smajlík s očima v sloup, ale nemám, nevadí). Víme, že problém s odpady máme a že pro přírodu schůdná až potřebná řešení existují. Ostatně jinak si nedokážu vysvětlit, že rod Homo na této planetě dokázal fungovat 3 milióny let (někde se píše o vzniku rodu již před 10 mil. let, ale to pro tento příměr v zásadě nepodstatné) a dokázal přežít až dodnes. Pokud bychom se jako lidstvo začali chovat tak, jak se chováme dnes, jen o trochu dříve, je dost možné, že už bychom byli vyhynuti a tahle krásná planeta by se dávala do pořádku již bez nás. Zatím žijeme, tedy ještě máme šanci udělat si svět okolo sebe lepší. Tak na tom pracujme, na mnoha frontách, ale odspodu, vždy podle místní situace a možností, ať se nám to zase nezvrhne do jedné pravdy.

Je pár věcí, které se časem zásadně proměnily. Trochu v zájmu hygieny a trochu protože je pro lidi často snadnější, když problém

vyřeší někdo jiný někde jinde, se lidské exkrementy již ve středověku dostaly ve městech nejdříve z dlažby do koryt, později se koryta zakrývala a lidské odpady byly poháněny vodou pryč od obydlí. Nejspíše to smrdělo, ale pořád ještě to byl na konci, pro zemědělce, materiál pro zúrodňování polí a pro jiné zase předmět obchodu, protože o hodnotě této komodity nebylo pochyb. Odtud už nebylo daleko ke splachovací toaletě, sifonu, trubkám, čističkám, atd. Záměr určitě nebyl špatný. I z tohoto systému jde na konci získat to dobré, ale lidem se kontakt s důležitým přírodním cyklem tak vzdálil a odcizil, že nějaké zužitkování nebo přírodní koloběh již ani nebývají očekávány.

Trošku mi to připomíná situaci s komunálním odpadem, kdy je zatím ještě primárně řešeno ne jeho nevzniknutí a ani ne jeho zpracování / využití v místě, ale hlavní je (a snadno se to pozitivně prezentuje), že je odpad odvezen pryč a v místě vzniku je tak stále "čisto". A tu hromadu za kopcem už vidí málokdo. Tomuto účelu bylo obětováno nemalé území, životní prostředí jiných živočišných i rostlinných druhů. Navíc s prakticky jistým negativním dopadem na okolí, minimálně na vše ve směru po proudu. Ale to jsem odbočil a nechci se věnovat jen negativům.

Tady se dostáváme k tomu, že řešit odpad na dálku přináší vždy více problémů. Ideální je, pokud najdeme řešení v místě. A čím blíže, tím lépe. Protože vyřešíme-li v místě jeden problém, pomůžeme tím v řešení i nějakého jiného, blízce souvisejícího. Kompost, půda a voda jsou v tak těsném kontaktu nebo spíše tak propojeny (nejen obrazně) s kořeny a houbami, vším životem, všemi přírodními cykly a principy, že neúměrný zásah i jen do jednoho z nich má vliv na vše ostatní.

Kompostovací toaletu vidím jako řešení pro každého. Chce to trošku invence, ale vrátí nás to zpět na Zem. Mnoho lidí řeší úspory v mnoha oblastech. Je jedno, zdali více chceme, nebo cítíme, že musíme. Tohle je šance, jak obrovský problém absolutně otočit ve výhru. Pamatujete nebo četli jste o dovážení vagónů ukrajinské černozemě na západ? Tak to byl pochopitelně marný pokus získat pro sebe to dobré, tragédie pro Ukrajinu, a stejně to nefungovalo. Ale kompostovací toalety jsou reálná šance, jen ji uchopit. Technologií kompostovacích toalet již existuje spousta, stačí si vybrat. Nebo můžeme vymyslet vlastní, proč ne... A nemusíme znovu vymýšlet kolo.

Technologie kompostování musí být vždy vyladěna ideálně nejen s ohledem na hustotu osídlení, ale především s ohledem na každého člověka. Ne každý si může dovolit drahá sofistikovaná zařízení. Ne každý, kdo si je dovolit může, taková řešení chce, když to jde i levněji, a ne hůře. A také ne každý je připraven na změnu lusknutím prstu. Naštěstí - zvykli jsme si kompostovat kde co a po celé zemi, mnohdy vtipně, a i na menších vesnicích máme umístěny kontejnery na bioodpad. Materiál z těchto sběrných míst již využíván je. Teď jen dospět k tomu, co vše lze kompostovat. Je to prosté, lze kompostovat vše, co bylo živé, aby se mohlo žít dál. Doporučuji film Vodní svět (v orig. Waterworld). Myslím, že tam je hezky ukázáno, co má na světě největší hodnotu, když už mnoho nezbývá.

Občas se někdo zeptá na léky a chemii z jídla. Jestli to nevadí. Poputují přeci nakonec přes kompost do půdy... A tam říkám, když nám nevadilo je pozřít a nechat projít trávením člověka, proč by nám pak mělo vadit, že rezidua přejdou i do půdy... Jestli je něco alespoň trošku katalyzátorem likvidace takovýchto zbytků, pak je to živá půda se všemi svými rozkladnými bakteriemi, určitě ne voda. Je to současně dobrý bod pro zamyšlení, kdy co a v jaké míře používat, jaké potraviny kupovat, z jakého zpracovatelského průmyslu je to ještě dobré, a kdy už ne. Co jsem si ještě ochoten dát do půdy, na které budu pěstovat další jídlo. Jestli je lepší být striktně vege, z environmentálních důvodů, ale přitom neřešit, že potravina byla pěstována za pomoci tvrdé chemie, objela půl světa a na cestu dostala partu syntetických emulgátorů. Neříkám, co je dobré jíst, a co už ne, pevná linie neexistuje. Důležitý bod pro mne je, že s potravinami lokálně soběstační být můžeme, zrovna v tomto oboru to jde, stačí chtít.

Budete-li chtít diskutovat k tomuto článku nebo ke kompostavacím toaletám obecně, zde je příležitost:

https://permaforum.cz/obytne-vyrobni-skladovaci-10/kadibudka-toaleta-pro-21.-stoleti-1.html