Naši předci neznali možnosti průmyslového skladování ovoce. Přesto si sami dokázali po většinu roku zajistit jeho přísun. Měli na svých zahradách a v sadech směs ovocných stromů, která jim zajistila čerstvé ovoce v létě a na podzim, v zimě a na jaře baštili zimní druhy ze svého sklípku. Sušili, vařili i jinak ovoce zpracovávali, uměli ho uskladnit. Věděli, na co který druh nejlépe použít a kdy. A my? Z vlastní zkušenosti těch, kteří se usídlili v opuštěné sudetské vsi se všude rozesetými ovocnými mohykány musím přiznat, že o tom, jak být ovocně soběstační, víme žalostně málo. Toulám se po podzimní hodonické krajině. Zkouším ochutnávat drobné plody, které se ještě urodily na stromech, vysázených místními německými obyvateli před válkou a hloubám... je jablko tak kyselé proto, že je ta jabloň stará? Nebo je to druh, který se hodí k jídlu až v zimě, po uskladnění? Zmizí trpkost malých hruštiček vařením na povidla? Nebo se celé suší a melou na prachandu? Kdo mi to poví, když místní sadaři a hospodyňky jsou nenávratně pryč? A budeme mít čas si na to přijít sami, když staré stromy už skoro neplodí a ve velkém usychají?

Pokoušíme se tedy místní, jistě ne náhodnou směs starých odrůd ovocných stromů udržet v Hodonicích u Malont při životě. Co to obnáší? Mapujeme staré ovocné stromy a jejich stav, průběžně se pokoušíme určit jednotlivé odrůdy jabloní a hrušní, pořádáme každoroční zimní prořezávky jejich prosychajících korun, jarní řezy a roubování dožívajících stromů na malé podnože, slunovratové a podzimní kosení genofondového sadu, letní očkování a podzimní sázení mladých stromků. Je to hodně práce v terénu a sami na ní nestačíme. Naštěstí nám přijíždějí pomoci Buďsobáci i další lidé, kteří v tom vidí smysl. Některé akce jsou již tradicí...

Například zimní prořezávka, která proběhla poslední únorovou sobotu. O co šlo? Staré stromy u nás mají přerostlé prosychající koruny, které už nezvládají vyživit. Jsou také díky stáří a napadení houbami křehčí a náchylnější k polámání, třeba větrem. Správným prořezem se koruna sníží a zmenší, stromu se odlehčí a může ještě pěkných pár let žít. Vyřezáním osik a jiného náletu, kterými jsou staré stromy často zarostlé, se k nim dostane potřebné slunce a třeba ještě zaplodí.

Letos jsme měli vyhlídnutou mez se starými jabloněmi, kterým jsme doposud nevěnovali žádnou péči. Po mezí jsme pak prosvětlili mokřad, kde rostou orchideje a další zajímavá květena. Ku pomoci, především s odklízením vyřezaných větví, přispěla pěkná řádka Buďsobáků. Vše šlo jako na drátku, v radostné náladě začínajícího jara. Všem velké díky!

Zde se můžete podívat, jak proběhla v Hodonicích prořezávka vloni: http://www.zivehodonice.cz/clanek/hodonice-za-dob-koronaviru-2020/