ZKUSTE SI VZPOMENOUT, KDE ZAČALO VAŠE POCHYBOVÁNÍ O SOBĚ A MILUJTE SE. NENÍ NA TOM NIC JEŠITNÉHO !!

Slyšela jsem křik a pak už jen prásknutí rozvrzanými vrátky. Odložila jsem knihu vedle na lavičku
a se zaujetím pozorovala copatou holčičku v děravých teplákách, jak přeběhla ulici a míří přímo
ke mně. Sedla si do trávy, vůbec si mě nevšimla. Začala trhat lístky sedmikrásky, kterých tou dobou bylo poseto místo u kostela, kam jsem tak ráda chodila vypnout svojí věčně myšlenkami přeplněnou  hlavu.

„Má mě rád, nemá mě rád, má mě rád, nemá…. " Rozplakala se znovu a ještě víc. Sevřelo se mi z toho srdce.  Přišla jsem opatrně k ní, vzala jí jemně za bradičku a podívala se jí do kaštanově hnědých očí. Bylo tam všechno – co jsem zase provedla? Vždyť se tak snažím…Neudělala jsem to schválně…. A než svěsila hlavu zpátky do dlaní , řekla mi, že je fakt k ničemu… Přimáčkla jsem jí k sobě a do ucha zašeptala:  „ Jsi nádherná  holčička, měj se ráda a pamatuj si, že nikdo není lepší než ty, ty nejsi lepší než ti ostatní. Všichni jsme stejně úžasní ! Podívala se na mě: „Co to čteš, já tě vyrušila viď?! " a podala mi sedmikrásku.