Nejprve vysvětlím o čem vlastně článek je.
Jak jsem již nadhazoval v posledním zápise, zamýšlím se nad smyslem a posláním našich aktivit v BuďSobu. Toho zda to co děláme má smysl, případně jaký. A jak to co děláme zefektivnit, zlepšit.
Z mých úvah vznikl několika stránkový dokument (a pořád mám pocit, že v něm mnoho chybí:)), který přikládám na stránkách v příloze a tady z něj posílám takový stručný výtah. Koho by to zaujalo doporučuji přečíst i celý text dokumentu, kde je uvedeno i z čeho u těchto úvah vycházím.
Závěrem jsem došel k tomu, že to co děláme má smysl, ale měli bychom si dát pozor abychom nešli bezmyšlenkovitě proti všemu "normálnímu" či běžnému. Současný systém (ekonomický i politický) má jistě (jako každý systém) mnoho nedostatků, ale také má mnoho velikých pozitiv, které bychom se neměli snažit nevidět.
Peníze nejsou zlo. Stejně tak znalost toho co chceme, jasně definované cíle, schopnost jít za nimi, či mít pravidla spolupráce a fungování nejsou nic špatného. A také jasně rozdělené zodpovědnosti a odměny za funkce.
To že nemáme jasná pravidla fungování a hlavně rozhodování, vše je na principu domluvy a dobrovolnosti a máme jen velmi vádní společné cíle, které stejně dodržujeme jen z malé části - je dle mého názoru něco, co nám velmi chybí, vytváří nejistotu a chaos a zbytečně nás to oslabuje. Ale o tom (spolu s konkrétními návrhy) v dalších článcích... :)
Nyní již text a prosím o Vaše postřehy či připomínky.
Co je naší hnací silou?
Člověk má touhu poznávat něco dalšího, hledá to, co ho přesahuje kdykoliv k tomu má možnost, tuto možnost my nyní máme. Ano současná ekonomika naplnila mnohé naše potřeby, jsme svobodni od nedostatku a od hladu. Ale je to důvod se zastavit? Je možné, aby nás dostatek příjemných fyzických prožitků jako je jídlo, odpočinek atd. doopravdy uspokojil? Myslím, že ne, když máme dostatek jídla, chceme lepší jídlo, když máme možnosti snadné přepravy autobusem, automobilem chceme ještě snadnější, ještě luxusnější, …
Pořád chceme víc a víc a víc.
Velmi se to blíží chování někoho kdo je závislý, tomu také neustále klesá tolerance v tom smyslu, že si zvykne na určitou dávku např. drogy, ale ta už mu brzy nestačí, musí přidávat, aby měl zážitek, který zažil napoprvé, ale jeho tělo si zase zvykne, takže musí opět silnější dávku atd.
Možná z toho vznikla ta potřeba nekonečného ekonomického růstu? Který také nemá žádný strop, neexistuje žádná rovina uspokojení fyzických potřeb, skrze ekonomiku nikdy nenastane ten kýžený stav „blahobytu“ po kterém tak toužíme, protože když nám dá víc, zvykneme si na to a budeme chtít ještě víc.
Ve skutečnosti tato vize není špatná, ale je v ní omyl. Pokud jsou naše přání postaveny na touze, toho co bych mohl získat, bude vždy platit, že pokud budu mít více, budu chtít ještě více a tak pořád dokola. Je to neuspokojivé a neuspokojitelné.
Závěr - co s tím?
Ekonomika (ve smyslu kapitalistického systému) není zlo, které je třeba vymýtit, je to přirozená součást našeho života, která přináší mnohá pozitiva. Žijeme díky ní ve velkém, historicky nevýdaném přebytku všeho, co potřebujeme.
Zároveň, ale tržní ekonomika není svatým grálem, který by dokázal spasit vše v tomto světě a způsobit, že budeme všichni na věky šťastní… Pokud od ní čekáme toto, budeme zaručeně zklamaní a objeví se velká deziluze, což je možná jeden aspekt toho co se děje v současnosti.
Nedostatkem ekonomiky je, že přílišný blahobyt způsobuje degeneraci, tržní ekonomika v současné podobě tlačí na zisk, vše ostatní (včetně člověka samotného či přírody) je druhořadé. A člověk si zvykl být zbožím na stranu jednu (zaměstnanec) a konzumentem na stranu druhou (kdy konzumuje velmi pestrou a přebytkem oplývající nabídku zboží a služeb a nerozumí tomu, jak vznikly).
A zároveň je největší tlak kladen na zisk tady a teď, budoucí zdroje jsou až na druhém místě a o udržitelnosti tohoto fungování se již delší dobu vážné pochybuje, tím nebezpečnější může být tato degenerace či rozmazlenost.
Proto životně nutně potřebujeme tyto alternativy. Potřebujeme je pro udržení rozmanitosti, potřebujeme je, aby připomínali, že tržní ekonomika je pouze jeden z mnoha modelů, který má své výhody, ale i své chyby. Potřebujeme je, aby ukazovaly další cesty a zachovaly svobodnou možnost volby, tak aby každý měl, kromě možnosti zabezpečit své potřeby (a to i v situaci kdy jsou zdroje značně nestabilní) měl alespoň minimální možnost dělat i to co ho baví a v čem vidí smysl pro sebe i pro ostatní, aby každý měl možnost být šťastný…
Stabilní je vyrovnané, chceme-li stabilitu je potřeba vyrovnávat jednotlivé aspekty všech protipólů. Technokratická, tržní společnost zapomíná na lásku, soucit, čest, vděk. Kupředu staví vůli, energii, myšlení, boj, strach, kalkul. Alternativní ekonomika může zapomínat na vůli a energii, promyšlenost, cíl či efektivitu, naopak ale málokdy zapomene na morální a lidské hodnoty jako je láska, obětavost, soucit, štědrost.
Pokud má být něco trvalé, stabilní je nutné, aby to bylo vyrovnané, hravé nenásilné, ale zároveň cílevědomé, plné jasně zaměřené energie, pravdy, odvahy i lásky, soucitu či štědrosti. Toto je pro nás nelehký úkol. Ale bez jeho splnění stability, klidu, míru nedosáhneme. A málo sejde na tom, zda začneme toto hledat vně či uvnitř nás samých.
Proč to nebrat trochu méně vážně, vždyť přeci máme základní potřeby zabezpečené, za čím se pořád tak strašně honíme?
Proč z toho neustálého boje a soupeření (ať už ekonomického či vojenského) neudělat trochu víc hru a nevyzkoušet si jiné modely spolupráce?
Alternativní ekonomiky toto mohou nabídnout, i když na druhou stranu někdy mohou mít tendenci sklouzávat do druhého extrému absolutního nicnedělání, odporu k jasným pravidlům, bezplánovosti či bezcílnosti, ale i to sem patří a můžeme se z toho poučit. Každý systém, než se vyváží, se kýve z jedné strany na druhou.
Nemá smysl chtít pořád víc a co nejrychleji, neuspokojí nás to, nemůže. Nebyly bychom mnohem spokojenější, kdybychom se trochu víc uvolnili v tom, co už máme? Za čím se vlastně ženeme, co je to co doopravdy chceme?
Vždyť přece štěstí a svoboda jsou přeci to hlavní, o co usilujeme, nebo ne?
 Ekonomika teď a v budoucnosti.pdf | [Celý text] | Vilém Janda | 340 kB |