Dne 6.10. jsme se sjeli u Vávrů ve Skalách. Již několik dní před tímto datem Martina s Frantou organizovali nákup zelí, cibule a veškeré přípravy jak celou, postupně se rozrůstající, zelochtivou smečku zvládnout a nakrmit. V den D se jejich dvůr zaplnil dospěláky, jejich dětmi a psy. Byla postupně zřízena pracoviště na úpravu hlávek, krouhání, míchání a plnění zelí. Vím, že to zní trochu jako ,,Botostroj", ale při množství 200kg zelí už nějaká organizace musí být. Děvčata připravovala pochutiny do zelných směsí a plnila do sklenic, muži se ujali zpracování hlávek, krouhání a mísení směsí. Do toho se pletly malé děti a psi. Krásná rodinná atmosféra. Zajímavým spojovacím článkem byl Miloš, který kromě porad a diskuzí o čemkoli, se postupně posouval celým provozem až k plnění sklenic a při tom stihl ještě dělat chůvu a pedagoga v jedné osobě. Majka se zase ujala sporáku, jehož kouřící komínek prozrazoval, že hlady nepadneme. Uvařila nám výbornou polévku. Každý přivezl něco na stůl z vlastních zásob. Díky tomu jsme měli možnost ochutnat různé dobroty a děvčata si vyměnit recepty. Odpoledne jsme se rozjížděli bohatší nejen o zásobu zelí, ale hlavně o pěkné zážitky, možnost se vzájemně poznat a vyměnit si zkušenosti.
Právě takováto setkání jsou pro BuďSob velice důležitá a spojují nás. Budiž za něj Vávrům dík.

František Langmajer vlastní rukou

OUHA KROUHA
Jsem vášnivý čtenář různých časopisů a brožur, které předkládají různé prefabrikované návody, jak zdravě a šťastně žít. Dočetl jsem se třeba, že je podzim období smutku a deprese. Taky jsem se dočetl, že kvašené zelí je cenným zdrojem vitamínů, především vitamínu C. V neděli jsem opět učinil objev, že tyto prefabrikáty mají spíš teoretickou platnost a neříkají všechno.
Zjistil jsem totiž, že podzim není obdobím smutku a deprese a kvašené zelí není jen zdrojem vitamínů. Tento závěr jsem učinil na základě nedělní Akce Z(elí). Nebylo to nějak náhodné pozorování, opírá se o statisticky významný vzorek, protože jsme nakrouhali mimo jiné 195 kg zelí. Po smutku a depresi nebylo ani stopy a naopak, nakládané zelí se stalo významným zdrojem radostného očekávání do budoucna. Prostě jsme za obecného rumrajchu čistili, krouhali, vážili, mísili, pěchovali, ochutnávali a zase znova, dokud jsme to nezpracovali všechno. Byla to pohoda, kterou podpořila Majka svou polévkou. Lahůdek tam bylo vůbec přehršel, protože každý nějakou přivezl a dal do placu.
Pro ty, co milují různé nálepky, musím podotknout, že se nikdo nezabýval tím, nakolik je výsledný produkt BIO a EKO. Jen jsme tam prostě nedali nic, co jsme tam nechtěli mít. Prostě zelí, cibule, sůl a kmín. Přidávalo se někdy: křen, mrkev, kopr, jablka, ředkve, řepa a čili. Určitě to nebude FAIR TRADE, protože byla využita dětská práce. Ale to nám nevadí, nedělali jsme to kvůli nálepce.  
Dovolím si uzavřít, že už teď lze říct, že to mělo smysl. Zelí zatím tiše bubří, tak jsou tu nadějné vyhlídky, že v blízké budoucnosti bude zdrojem nejen vitamínů, ale i kulinární radosti. Ale nemalou radost z nedělní sešlosti Akce Z už dala.

Miloš Hobl


Necelá parta (bylo nás přes dvacet)

Děkujeme Bertíkovi, že to všechno za chlapy odkrouhal... ;)