Tak sedím doma a piju ranní kávu. A přemýšlím, co s načatým večerem. A nic mne nenapadá. Být normální stav, tak bych měl zcela konkrétní program a zcela konkrétní starost, protože bych se chystal na večerní sobí sraz. Teď mám díky karanténě utrum. Přiznám se, že mne to netěší.

Už jsem si zvykl těšit se (ano, i zvyk může těšit) na pravidelná setkání se sobím stádem, kde je nemálo lidí, které rád potkávám. Jsem už starší člověk a tak vím, že je to do jisté míry vzácnost. Takhle jsem trochu rozmrzelý. Protože jsem přišel o příjemnou starost s tím, co jsem komu slíbil dodat a jak vyhovět i zatím neprojeveným přáním, které ještě nevznikly, protože jsem nic nenabídl.

Tak mi to chybí. Tím nechci nějak žehrat na karanténu, která je namístě. Bylo by divné, kdybych tvrdil něco jiného. Vždyť týden dva zpátky jsem se skoro bavil tím, že jsem vysvětloval známým o co jde a co se vlastně děje. Až už mne to přestalo bavit. Chtěl jsem o tom napsat na web, ale už jsem si připadal jak omletý mlýnek a navíc můj přístup věcný přístup některé lidi popouzí. Shrnu to jednoduše.

Lidé jsou smrtelní a tak umírají. Nemoc způsobená virem COVID 19 je těžká a tak se snadno může stát tou poslední kapkou. Koronaviry tu byly a budou. Za čas COVID 19 odmutuje a bude tu COVID 20, 21, 22... Když už onemocníte, tak se to léčit nedá. Lze jen tlumit symptomy, předcházet komplikacím a podporovat ohrožené vitální funkce. Karanténa brání lavinovitému šíření a rozkládá nápor na naše kapacity. Proto je možné jí zvládnout s lehčími následky, protože nedojde k masivnímu přetížení systému. Zároveň platí, že neplatí výjimky. Karanténa napůl je nesmysl. To je stejné, jako by jste si myli jen jednu ruku. Taky platí, že je to běh na dlouhou trať, nic rychlého. Účelná minimální doba je tak dvojnásobek doby inkubace. V případě virových infekcí je doba inkubace několik dnů až měsíc. Karanténa je fajn, jen je to otrava. Nespěchejte.

A važte si našeho zdravotnictví, které zvládá situaci nad poměry dobře. Aspoň v poměru k zemím, jež jsou baštou alternativních přístupů (osteopatie, homeopatie, antivakcinátorské hnutí), jako je třeba  USA, Velká Británie, Francie, Španělsko, Itálie a Švédsko.

Došlo mi to tohle pondělí, kdy jsem se vypravil do Volyně za zásobami. Pamatuji si paniku, která tam vládla dva týdny zpět, kdy jsem pozoroval lidi obalené od hlavy až k patě, dokonce i v pláštěnce (nepršelo). A teď? Roušky se nosí, ale aspoň ve Volyni je móda roušku nosit 'na půl žerdi', jen přes ústa a ne přes nos. Za dobu pozorování (cca 5 min)jsem viděl případ nejeden. Tak jsem pochopil, že otrnulo. V době paniky ještě nikdo neumřel, ale teď už si lidé zvykli. Nějak nám to zevšednělo. Ale viru asi ne.

Takže hlasuji pro karanténu, přestože je to otrava. Ale otrava to je. Proto navrhuji, aby příští 'pokaranténní sraz' byl co nejdřív, jakmile to bude trochu možné. Nečekat, až nastane obvyklý termín x-té středy v měsíci a sejít se. Z karanténních důvodů bych viděl za ideální udělat takový sraz dokonce mimo uzavřený prostor, pod širým nebem. Počasí na to už je. Já se budu těšit, že zas uvidím mě milé tváře těch, co přežili.

Tak na shledanou v lepších časech       Miloš Hobl