Je to už pár let, když mne jeden Buďsobák seznámil s Čagou. První seznámení proběhlo nenápadně, ale čím déle se s Čagou známe, tím je mi dražší. Od té doby mne na tento vzácný dar naší přírody upozornilo pár dalších lidí a jiné přátele směřující k soběstačnosti jsem s ní zase obeznámila já. Při toulkách krajinou mne často znenadání překvapí na nečekaném místě. V zimě zahřeje a posilní. V létě pomůže rozdělat oheň.

Ještě chvilku vás budu napínat. Nedávno jsem četla o hledačích ženšenu z dob průzkumných výprav kapitána Arseňjeva a jeho domorodého přítele Děrsu Uzaly do východosibiřské tajgy na počátku 20.století. Ženšen,  vzácná léčivá rostlina, se těšila vždy veliké úctě a kdo ji našel, nejdříve padl na zem, aby se jí poklonil. Dnes není v naší společnosti  zvykem se někomu klanět, tím méně rostlinám. Na ženšen jsou plantáže a místo poklon v očích točící se dolárky. Stále silněji ale cítím, jak moc nám právě elementární úcta před všemi přírodními bytostmi, třeba rostlinami, chybí…

Ale zpět k rezavci šikmému, jak se naše Čaga česky nazývá. Čaga je dřevokazná houba, rostoucí na některých listnatých stromech, především na břízách. Podle mé kamarádky ze Sibiře je to ta nejobyčejnější sibiřská léčivka, něco jako u nás heřmánek. Roste v severních oblastech Ruska, v Koreji, ale také v severní Evropě a na severu USA.  Z Čagy se dá připravit odvar barevně podobný černému čaji, chuťově třeba puerhu. Odvar má spoustu léčivých účinků (např. protivirový a protirakovinotvorný), ale hlavně je dobrý. Nemusíme ho dovážet z Číny, ani ze Sibiře. Stačí se projít někde v českém podhůřím ve smíšeném lese a pořádně se koukat.

Čaga navenek trochu připomíná spálené uhlí. Může mít nejrůznější tvar, často vypadá jako polokoule s výčnělky. Roste v různé výšce, vyplatí se proto na chodit na procházku nejen s příruční pilkou, ale i s lanem. Houba uvnitř bývá měkčí a je typická svým rezavým zbarvením. Čaga se sklízí hlavně v chladném podzimním období a v zimě, tedy v době, kdy živé břízy, na kterých houba parazituje, spí. V tuto dobu v sobě ukrývá nejvíce živin a nejméně vody. Při sběru čagy dbáme na to, abychom nepoškodili strom. Pokud má čaga více částí, nechejme jednu neporušenou na stromě. Na stejném místě totiž houba může ještě pěkných pár let pokračovat v růstu. 

     

Léčivý  a chutný „čaj“ vaříme z nadrcené houby (na větší hrnek jednu čajovou lžičku prášku), ideálně delší dobu na roztopených kamnech. Odvar může zůstat stát na kamnech i přes noc, případně se dá znovu zalít a opět převařit. Kdo by chtěl z čagy získat co nejširší spektrum látek, doporučuje se do čaje kápnout ještě rezavcovou tinkturu.

Pěkné video od Krakena se spoustou dalších zajímavých informací o této černorezavé královně se ke mně dostalo po posledním setkání našeho výměnného obchodu:

https://mail.google.com/mail/u/0/?tab=wm#search/%C4%8Daga/FMfcgxwLtsxhzZTkZgjhtkctPftVJtMT?projector=1

Pokud máte svoje vlastní postřehy ze života s čagou, které by tu měly být zmíněny, prosím napište na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., ráda je do článku přidám. 

 

Attachments:
Download this file (CHAGA_Rezavec_schikmy (1).pdf)CHAGA_Rezavec_schikmy (1).pdf[ ]Dita Měkotová253 kB

Tento web využívá pro svoji funkci cookies. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte. Další informace a pravidla jsou uvedeny zde. Informace o ochraně osobních údajů jsou uvedeny zde.

Provozovatel systému ani redakce nenese žádnou zodpovědnost za články, obsah článků, komentářů ke článkům a diskuse ve Fóru, které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce či provozovatele.
Odpovědnost za obsah příspěvků nesou vždy jejich autoři.