V příloze tohoto článku je moje někdejší SOP (samostatná odborná práce), kterou jsem završil dálkové studium učebního oboru "Včelař" na SOU v Blatné. Prezentace je velmi stručná verze s obrázky, SOP je naopak delší a pouze textová. Finální verzi jsem musel zkrátit, abych se vešel do požadovaného zozsahu max. 10 stran. Zde ale uvádím verzi nezkrácenou a ještě "neuhlazenou".

Tématem práce bylo "Péče o včelstvo v průběhu roku". Toto téma se mi podařilo "zdrcnout" na minimum a skutečným tématem práce je srovnání intenzivního a extenzivního včelařství v kontextu antropocentrismu a biocentrismu. Jedná se tedy hlavně o etiku a její průmět do reality provozu. Dnes bych některé technické detaily uvedl jinak, ale nechci nic přepisovat... Samozřejmě se nebráním diskuzi.

Na závěr bych chtěl požádat všechny, kdo tvrdí, že včely nejsou schopné přežít bez lidských zásahů, aby si prohlédli graf na konci pdf prezentace. Je v něm znázorněno časové období, kdy se včely vyskytovaly na zemi bez lidí (podle stáří nejstarší včely zalité v jantaru), jak dlouho je tu člověk (podle nejstarších kosterních pozůstatků), jak dlouho je na světě včelařství (nález úlů v Egyptě) a nakonec doba existence Českého Svazu Včelařů. Přiznám se bez mučení, že jsem data lehce zmanipuloval, když jsem včelařům přidal pár tisíc let existence (původně jen 6000 let), aby na ně vyšel alespoň jeden pixel ve sloupcovém grafu. ČSV má bohužel smůlu, nezbylo nic, co by počítač dokázal zobrazit.

Attachments:
Download this file (SOP_mmekota_nezkracena.odt)SOP_mmekota_nezkracena.odt[ ]Martin Měkota33 kB
Download this file (SOP_mmekota_prezentace.pdf)SOP_mmekota_prezentace.pdf[ ]Martin Měkota483 kB

V posledních letech se stále více mluví o velkých úhynech včel, syndromu mizení včelstev, hrozby se množí. Při tom, podíváme-li se na věc s patřičným odstupem, společný prvek, který s úhyny souvisí je jen jeden. Z blízka však vidíme hlavní fragmenty:

 

Největší metlou včelařství (nejen u nás) je varroóza (častěji nesprávně varroáza). Jedná se o parazitické onemocnění způsobené roztočem jménem varroa destructor, česky kleštík včelí. Tento roztoč byl lidmi nechtěně zavlečen na včelu medonosnou ze včely východní, na které parazitoval původně. V sedmdesátých letech minulého století se poprvé objevil u nás a rychle se rozšířil po celém území dnešní ČR. Dnes je rozšířen prakticky všude, kde je chována včela medonosná.

Kleštík včelí je viditelný pouhým okem, je velký asi jako půl hlavičky od špendlíku. Sedí přisátý na těle včely, které poruší chitinový krunýř a vysává jí hemolymfu (hmyzí obdoba krve). Nemnoží se na dospělých včelách, ale na larvách včel, které se vyvíjejí zavíčkované v plástu. Největší škody však nezpůsobuje roztoč, ale viry, které přenáší. Těch existuje něco přes dvacet. Některý se projevuje zakrnělými křídly vylíhlých včel, jiný má za následek, že se včely líhnou nezvykle malé. Většinu projevů těchto viróz však není na první pohled vidět a projeví se hlavně zkrácením délky života včely a zhoršením její odolnosti.

 

Kromě varroózy hrozí včelám ještě další nebezpečí. Je tu neustálá hrozba moru včelího plodu. O aktuální nákazové situaci informuje web Státní veterinární správy, kde je k vidění mapa ohnisek moru včelího plodu (www.svscr.cz).

 

Dále se objevují zprávy o výskytu vnitrobuněčné padazitické houby nosema ceranae, blízkého příbuzného naší známé nosemy a zavlečeného na včelu medonosnou ze včely východní.

 

Aby nebylo zavlečených pohrom málo, včelstva na západě Evropy decimuje sršeň východní, zavlečená nedávno z Asie. Pokud ji nezastaví Alpy, bude za několik let i u nás.

 

V Itálii se zase nedávno objevil africký brouk lesknáček úlový. Ten se sem dostal s nakoupenými včelami ze zahraničí a stejným způsobem může zanedlouho doputovat i k nám.

 

Ve světě dále existuje „Syndrom náhlého mizení včelstev“, kdy včelař náhle objeví prázdné úly, ačkoliv ještě při předchozí návštěvě nic nenasvědčovalo problém. Příčiny jsou nejasné a přisuzují se spíše synergickému působení více vlivů, jako je varroóza, její chemická léčba, nedostatečná pestrost včelí pastvy (monokultury), používání pesticidů, poškozené životní prostředí, špatná kvalita a malá pestrost genofondu včel v důsledku jednostranného šlechtění. 

 

Zmíněné problémy mají jednoho společného jmenovatele: člověka a jeho touhu po medu a zisku. Člověk převážel včely z jednoho kouta světa na druhý a nakazil je tak nemocemi a parazity, na které je vývoj v jejich domovině nepřipravil. Člověk přetvořil původní krajinu, ve které včela žila k nepoznání. Člověk zamořil životní prostředí včely pesticidy a zplodinami průmyslu. Člověk v dobré víře chemicky léčil zavlečenou varroózu a neumožnil tak včelám přizpůsobit se. Člověk opět v dobré víře donedávna pálil celou včelnici při nalezení jediného napadeného včelstva morem včelího plodu. Nenechal tak přežít odolné jedince. A konečně, člověk, tváří v tvář těmto poznatkům pokračuje v tom všem dál. Je to o to podivnější, že nejvíce z těchto problémů způsobil včelám jejich "přítel" včelař.