Esej to tom, jak jsme všichni obézní

Mám ráda náš ekonomický systém. To divoké soukolí, které se valí rychle vpřed a kdo ho nestíhá, toho rozmačká. Je to bezva. Můžeme teď ze sebe vyždímat to nejlepší, můžeme se hrdě zdobit stresem, kterému jsme podlehli, a tím se zařadili do řad těch, kteří vedou. Můžeme se utěšovat myšlenkou, že naplňujeme účel svého bytí, přinášíme světu něco skvělého a potřebného, a navíc za to ve formě peněz dostáváme důvěru ostatních, kteří pro nás za naše snahy připraví další lahůdky.

Logicky a prakticky je to perfektní. Koresponduje to s lidskou potřebou snažit se, tvořit, měnit, hledat, makat. Za toto počínání náš nás mozek odměňuje drogou pozitivních pocitů. Dobře si nás ta příroda naprogramovala. A protože jsme naprogramovaní, budeme do vyčerpání makat a snažit se a předhánět se a vytlačovat se a přemáhat se. A vyrobíme spoustu a spoustu nesmyslů, které nám k ničemu nejsou, nebo alespoň k ničemu podstatnému, co by přinášelo hlubší hodnoty.

Zastánci tržní ekonomiky mohou směle argumentovat, že systém funguje skvěle. Ano. Funguje na základě přirozených principů. Ale problém nastává v tom, s čím příroda nepočítala. Ničím nás totiž neomezila. Dostali jsme se do stejného bodu jako v případě obezity. Příroda nás vybavila chutí na sladké a mastné, protože to nám dodává spoustu živin, které jsme vždy v naší mnohatisícileté éře potřebovali pro přežití. V posledních desetiletích jsme se ale vlivem pokroku dostali do situace, kdy máme sladkého a mastného přebytek a pokud se řídíme našimi přirozenými pudy, tedy sníst co nejvíce výživného jídla, budou z nás tukové vaky. A stejně je to s ekonomikou. Dostali jsme se do bodu omezení tím, že nás příroda neomezila. Neomezila naši touhu tvořit, dosahovat, snažit se, stresovat se, pracovat, lovit, soutěžit. Všechny zmíněné vlastnosti byly vždy třeba pro naše přežití, prosazení se, zachování rodiny, rodu, klanu a tím kulturního a genetického dědictví. Dnes jsme ale výsledky této potřeby přebujelí a obézní. Jsme obézní snahou, snažením, tvořením, dosahováním, zajišťováním dobrého blahobytu. Jsme obézní stresem a námahou, která už není omezena jen na dosahování přežití, už není omezena ani na dosahování příjemného života, už není omezena vůbec ničím, a my pracujeme a snažíme se a předháníme se a vyrábíme a konzumujeme. Přitom jsme si vůbec nevšimli, že hranice přetekla, že nás ten konzum obtěžuje jako tukové prstence, že přes hromady věcí a komerčních zážitků nevidíme ani obrazné palce u nohou, natož jiné orgány. Sedíme v křesle zavaleni pořady, zábavou, komunikací s dalšími, kteří sedí zavaleni na své židli, a pro samou hojnost se ani nemůžeme hýbat. Navěsili jsme na sebe zlaté prsteny blahobytu, řetězy neomezených možností, drahé kameny všemožných koníčků a skvělého vybavení, drahá roucha neomezené komunikace a libovolného pohybu. Jsme přecpáni svobodou projevu. Máme se skvěle. Máme všechno. Až na tu možnost volně dýchat. Ale není přeci jen ta nutnost volně dýchat zásadní natolik, abychom se jí začali konečně zabývat?

Proč vznikl portál Naše ekonomika.cz?

V současné době prochází nejen Česká republika, ale téměř celý svět ekonomickou i společenskou krizí. Po několika letech "nápravných opatření", která provádějí naše vlády „shora“, se však tento stav nezlepšuje, ale naopak je ještě horší. Občané svým vládám již nevěří a nespokojenost je cítit všude. Lidé by chtěli změnit své životy k lepšímu, jenže nevědí, jakým směrem se vydat…

Mnoho lidí se spokojí s nadáváním na vládu v hospodách nebo na sociálních sítích, ti bojovnější jsou ochotni jít podpořit demonstraci proti „něčemu“ či „někomu“. Tím ale mnoho nezměníme. Sotva jeden požár uhasíme, objeví se několik dalších.

Hlavním důvodem, proč nejsme a ani nemůžeme být „konečně“ spokojeni, je odevzdání našich životů do rukou jiným, kteří pak o nás rozhodují, třeba i proti našim přáním a představám. A je úplně jedno, jestli o nás budou rozhodovat modří, oranžoví, či jinak barevní.

Změna „shora“ na parlamentní úrovni je jen jednou částí. Zároveň s tím však musí přijít i změna našeho přístupu – změna „zdola“. Musíme začít myslet a hlavně jednat tak, abychom dosáhli zlepšení životů. Jako první na řadě by mělo být znovu-dosažení potravinové soběstačnosti, která byla po roce 1989 naprosto zdevastována.

http://www.naseekonomika.cz/proc-vznikl-portal-nase-ekonomika-cz/

Nebo bych to ještě nazval - nástrahy tržní ekonomiky :)

"Na obou březích Atlantiku se nadělá spousta řečí o vzdělanostní společnosti a přechodu k ekonomice založené na službách s vysokou přidanou hodnotou. Tuto cestu za světlými zítřky s velkým zájmem pozoruji a k pevnějšímu kroku nabízím následující baladu o trenýrkovém království jménem Absurdistán."

http://www.finmag.cz/cs/finmag/ekonomika/jak-v-trenyrkovem-kralovstvi-varili-dph/

http://www.sedmagenerace.cz/download-text/mahatma-gandhi-ekonomicka-lokalizace-a-princip-spravcovstvi

 

Svadéší: podpora lokálního

Gándhí naproti tomu vycházel z hinduistického pohledu na svět. Základním principem vesmíru zde není systém vzájemně výhodných smluv, ale vzájemně poskytovaných darů. Pro život člověka je určující, že se rodí do určitého místního společenství. To mu nabídne síť podpůrných vztahů a institucí, zvyků a hodnot, které mu umožní přežívat a vzkvétat. Lidský svět je propojen se svým přírodním zázemím, které vytvářelo specifika komunity a které jí poskytuje podporu. Komunita a příroda, do níž je vsazena, společně tvoří základ lidské existence. Obě dohromady jsou zahrnuty do pojmu déš. Déše mohou koexistovat a prolínat se v různých měřítkách (déšem je i Indie). Pojem svadéš pak znamená můj déš, moje komunita — lidská i přírodní. A svadéší je způsob, kterým se člověk vztahuje ke svému déši. Vzhledem k tomu, že člověk zůstává hlubokým dlužníkem svého déš, měl by podle Gándhího postoj svádéší zahrnovat úctu a lásku k déši, a to nejen k jeho tradicím a přírodním hodnotám, ale i lidem, kteří v něm žijí. V každodenní ekonomické praxi postoj svadéší znamená například nákup místního zboží, který umožňuje tamním lidem ekonomickou existenci.

 

Ne vlastník, ale správce

Podobně jako Polanyi a jiní ekonomičtí disidenti byl Gándhí skeptický nejen ke kapitalismu, ale i ke komunismu sovětského typu: stát v jeho pojetí má svou roli jako obhájce veřejného zájmu, přílišná závislost na státu však lidské duši neprospívá. Řešení viděl v politické i ekonomické decentralizaci místních komunit. Svarádž či samospráva v jeho pojetí začíná u jednotlivce, který dokáže dobrovolně omezovat své potřeby a bránit svou důstojnost pomocí satjagráhy. Pokračuje na úrovní místní komunity, která by měla mít maximální autonomii, možnost pěstovat vlastní potraviny a produkovat výrobky z místních surovin pro místní potřebu. Tato decentralizovaná produkce bude méně „efektivní“ z hlediska celkového objemu produkce a finančního zisku, zato více „efektivní“ z hlediska zachování osídlení venkova a zaměstnanosti, která je důležitým prostředkem duchovního vývoje člověka. Lokální produkci by měli podporovat uvědomělí spotřebitelé (postoj svadéší) i stát. Ačkoliv se indická vláda k myšlence místního svarádže hlásí obrázkem kolovratu na své vlajce, v praxi dnes kopíruje západní industriální model.

Přesto má Gándhího ekonomický odkaz své pokračovatele. V Indii je to například aktivistka a myslitelka Vandana Shiva, hájící zájmy indických rolníků proti nadnárodním korporacím. Z Gándhího myšlenek zčásti vychází i známá knížka Malé je milé zakladatele ekologické ekonomie E. F. Schumachera (Small is beautiful, 1973, česky 2000). Gándhího koncept správcovství (trusteeship), podle nějž bychom půdu, peníze a další kapitály neměli vnímat jako své privátní vlastnictví, ale jako bohatství, které nám bylo svěřeno do užívání pro dobro svadéše, přímo inspiroval hnutí za komunitní pozemkové spolky (community land trusts) v USA a v Británii. Má blízko i k ideálům družstevního hnutí a hnutí za sociální ekonomiku. A konečně Gándhího kritiku světového ekonomického systému i jeho vize ekonomicky decentralizovaných komunit stále zřetelněji zrcadlí ideje rodícího se anti-globalizačního hnutí.

Zajímavý článek od Pavla, tak třeba to bude inspirace :)


miranaledaAndaluská obec Marinaleda v sevillském regionu (Španělsko) prosperuje díky zemědělskému družstvu spravovaným Colectivo Unidad de los Trabajadores- Bloque Andaluz de Izquierdas od roku 1979. Velká část obyvatel zaměstnává zemědělské družstvo Cooperativa Humar – Marinaleda, které si po letech prosazování založili sami zemědělci. V době tzv. světové krize prosperují.

http://www.inuru.com/index.php/spolecnost/organizace-spolenosti/613-marinal