Zpátky k přírodě

Naše tříčlenná rodina žije již 7.rokem na samotě se 4,5 ha totálně OFF GRID (bez připojení k elektrické síti, vodovodu a kanalizaci). Teď máme ještě 3 psy, kočku a čuně. Jsme vegetariáni a prasnička Jaima nám zatím udržuje sad. Nejbližší soused je ve vesnici vzdálené 2 km. Důvodů proč jsme odešli z města bylo hodně...

5 let jsme žili a pracovali ve větším městě ve Skotsku. Peněz jsme měli dost, ale zdravý ani šťastný jsme nebyli. Náš život postrádal nějaký cíl. Tak jsme pracovali a těšili se na dovolenou.

Vyrazili jsme na Jamajku. Tam se moc neřeší, která část džungle je čí. "No problem, man" říkají často :-). Potkali jsme rastamany, kteří žili v džungli, stloukli si vlastní chýši, pěstovali si jídlo a věděli kam pro něj jít. Byli zdraví a usměvaví.

Pak přišel výlet do Indie. Bylo dobře, že jsme vyrazili na 2,5 měsíce, protože teprve po 3 týdnech jsme se aklimatizovali a začali si vše užívat. Indie nás uskromnila a trochu odklonila od zažitých evropských standartů. Většinou jsme měli malinký pokojíček, tvrdou postel a místo sprchy kýbl teplé vody. A byli jsme připravený začít jinak :-)

Po návratu z Indie se na nás po 2 létem hledání pozemku konečně usmálo štěstí a my jsme dostali životní šanci. Původně jsme hledali jen hektar louky, proto jsme si ze Skotska přivezli i karavan, ale jsme opravdu vděční, že máme i studnu, rybník, ovocný sad a dokonce i baráček. Hned po první prohlídce jsme souhlasili s koupí a do měsíce se stěhovali. To jsme ještě táhli věci na sáňkách, protože cesta z vesnice nebyla průjezdná. Zatopili jsme v petrách, jídlo zavěsili ke stropu, aby nám ho myšky přes noc nesnědly a těšili se na nová dobrodružství :-).

Poslední stálí obyvatelé tu byli po 2.sv. válce, tak nás čekalo hodně kácení, vyklízení a oprav. Rozhodli jsme se pro život s minimálními náklady, myslet pozitivně a žít s respektem k Matičce Zemi. Nosili jsme vodu ze studně, dřevo na zádech, svítili svíčkami a sekali kosou. Už máme přivedenou vodu do baráku a traktor, veterána Máňu (Major 40), kterým svážíme dřevo, děláme seno a mulč. Je to zas o něco snazší a zbývá nám energie i na jiný věci...Elektřina je z malého panelu 20 Wp a skladujeme jí ve staré baterii od auta. Vystačí na svícení 2 lampiček, nabití tabletu a telefonů nebo napájení wi-fi. Na provoz velkých spotřebičů jako je nářadí na stavbu slouží elektrocentrála.

Jeden z hlavních důvodů proč jsme sem přišli bylo žít v přírodě, pěstovat čisté jídlo a směřovat k soběstačnosti. Začali jsme teda s rytím. Bylo to náročné, protože náš pozemek je převážně úhor. To ale bylo důležitý, protože asi jen proto zůstal vcelku! Naštěstí jsme se dozvěděli o permakultuře (pěstování blízké přírodě) a bezorbovém hospodářství. Věděli jsme, že to je cesta pro nás. Od té doby jsme už na rýč nesáhli, teda když zrovna nesázíme stromy nebo keře. V přírodě má vše svůj řád a funguje dokonale i bez nás. Proto ani my na naší zahradě už nehrabeme listí a nepřevracíme hlínu. Zkusili jsme si to, a když to jde i jinak, proč ne...Oplotili jsme část pozemku a začali mulčovat (mulč - z angl. slova mulch - vrstva organického materiálu) a pomalu zúrodňovat náš pozemek. Postupně bysme rádi vytvořili malé permanentní zahrady, které budou poskytovat čisté jídlo bez chemikálií nejen pro nás. Mít jídlo jako lék. Doufáme, že nám v budoucnu pomůže se zúrodňováním větších ploch prasnička Jaima. Zaměřili jsme se na pěstování víceletých (permanentních) rostlin, protože sít a sázet všechno dokola je docela fuška. Je skvělý přijít na jaře na zahrádku a tam už vykukuje cibule ošlejch a česnek medvědí. Přes léto snídat jahody a ostružiny, na podzim louskat oříšky. V zimě sedět u kamen s bylinkovým čajem, sklenicí sušených třešní a děkovat, jaký dary jsme dostali.

Kavery a Seva

(http://www.zionfarm.cz/co-nabizime.html)

(http://zpatky-k-prirode.blogspot.cz/)