KNIHA:   Přelom - Od velké recese k velké transformaci

AUTOR: Ilona Švihlíková

vedoucí katedry politologie a společenských věd Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů v Praze

„Nic není takové, jako bývalo. Může to být ale takové jako nikdy. Pokusme se proto pochopit, co se děje s naším světem, co je to Velká recese a jaký bude její další vývoj. Období chaosu nabízí i báječné věci: například přestat být divákem a stát se aktérem změn.“

Ekonomka Ilona Švihlíková uvažuje o soudobé globální krizové kapitalistické realitě jako o skutečně přelomové době, kdy se nebývale vyhrocují nerovnoměrnosti, asymetrie i nespravedlnosti. Autorka pokračuje v kritickém náhledu překonávajícím omezené mantinely mainstreamové ekonomické i politické vědy, a to s využitím systémového přístupu a teorie chaosu.

Videozáznam z 2 hodinové prezentace nové knihy a diskuze s její autorkou z 25.2.2015:

http://www.nwoo.org/2015/03/05/ilona-svihlikova-prelom-od-velke-recese-k-velke-transformaci/

 

Profesor Stanislav Grof (*1931) je světoznámým průkopníkem na poli psychiatrie, transpersonální psychologie a výzkumu léčivého potenciálu mimořádných stavů vědomí, navozovaných psychedelickými látkami i rozličnými jinými metodami. I v třiaosmdesáti letech stále vyučuje na univerzitách a vede prožitkové semináře po celém světě. Zde jsou odkazy na velice komplexní a skvěle formulovaný rozhovor s ním pro společensko-ekologický časopis Sedmá generace. Doporučujeme!!!

 

První část rozhovoru o vědomí, Bohu, transformaci lidstva,...

( „ Historie pošetilé opice skončila .“ Terrence McKenn)

http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/vedomi-je-nejhlubsim-tajemstvim

 

Druhá část rozhovoru o  moderních technologiích,  přirozených porodech,  ekologických problémech,...

(„Není žádný způsob, jak vyřešit problém za pomoci stejného druhu myšlení, které jej způsobilo.“ Albert Einstein)

http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/doufam-ze-touto-krizi-projdeme

 

 

Je začátek nového roku a to je čas, kdybychom měli zhodnotit co se stalo a jaké změny nás čekají letos. Rád bych zde upozornil na několik vlastních postřehů:

Nový občanský zákoník – V souvislosti s novým občanským zákoníkem mne nejvíc zaujalo to, že novostavbu nebude již možné samostatně registrovat v katastru nemovitostí a stavba tak bude automaticky zvyšovat hodnotu pozemku. A tady pozor! Pokud si chcete půjčit na stavbu od banky a ručit pozemkem pod stavbou, nedělejte to! Ve finále byste neručili pouze pozemkem, ale i nemovitostí před dokončením, tedy částkou několikanásobně vyšší! Pokud jste vzali půjčku již dříve a nestihli jste kolaudaci v loňském roce, týká se Vás to také!

Zvýšení limitu pro nezdanitelný občasný nebo nepeněžní příjem z 20 na 30 tisíc ročně. Pokud jste pěstitel prodáváte jablka a Váš příjem z této činnosti nepřesáhne 30 tisíc Kč za rok, nemusíte tento příjem danit. Stejné pravidlo platí i pro lokální měny (LETS): Pokud Váš roční příjem v LETS nedosáhl hranice 30 tisíc Kč, nemusíte příjem přiznávat. Hlavní riziko zůstává: finanční úřad může jinak ohodnotit hodnotu lokální měny a doměřit Vám daň a proti tomu se nelze bránit.

Kroky ČNB vedoucí k oslabení koruny. V zahraničí jásají a dávají guvernérovi ČNB ocenění, v česku ho kritizují. A není se čemu divit – leda tomu, proč ČNB nedostala cenu už když prodala zlatý poklad českého národa. I tentokrát je radost v zahraničí oprávněná: ČNB skupuje Euro, zvyšuje tím jeho hodnotu i důvěru v tuto nekrytou převážně virtuální měnu a v neposlední řadě přináší zahraničním firmám (jako je německá Škoda) větší zisky. Navíc se tím v Česku posiluje myšlenka v přechod na Euro, aby ČNB ztratila možnost manipulovat s kurzem. Pokud bychom ovšem opustili vlastní měnu, ztratili bychom obrovské množství nástrojů na řešení vlastní situace a stali bychom se plně závislí na pomoci ze zahraničí. A to je to, oč tu běží!

Rád bych se pozastavil nad rolí ČNB tj. stabilizací trhu, za kterou ČNB považuje mírný růst cen. Jak si ČNB vykládá svoji roli, se mi nelíbí. Podle mne žije z peněz daňových poplatníků a její prioritou by měla být životní úroveň občanů. ČNB se obhajuje růstem HDP, který se vypočítává dle nesmyslného vzorečku, který mj. nebere ohled na inflaci. Pokud je tedy růst HDP nižší než inflace, nejedná se o růst, ale o pokles. Navíc skutečná inflace je vyšší než deklarovaná (roční nárůst peněz v oběhu je 8,7%). Je logické, že HDP nemůže nekonečně růst, pokud jsou možnosti naší planety omezené. Navíc je pochybné, kdo z růstu HDP profituje: Zahraniční vlastníci a politici? Stavba domu díky krokům ČNB prodraží o sto tisíc. Splácení dluhu naší vlády naopak bude snažší. Rozpoutali nákupní horečku po elektronice, přitom ta nejvíce ztrácí na hodnotě (až 50% za rok) - je tedy tou nejhorší možnou investicí. Má takové zvýšení obratu smysl? Je takové jednání správné?

Co může v roce 2014 kromě velkého spotřebitelského testu bank v polovině roku ovlivnit samotnou existenci peněz je i pád největší české kampeličky Metropolitní spořitelní družstvo. Do konkurzu ji poslal Městský soud v Praze. Lidé by měli dostat své peníze z Fondu pojištění vkladů. Celkový objem finančních rezerv Fondu pojištění vkladů dosáhl ke konci roku 2012 částky 24 682 mil. Kč. 62% majetku fondu tvoří dluhopisy. Fond pojištění vkladů očekává výplaty klientům Metropolitního spořitelního družstva ve výši 12 miliard Kč tedy cca 50% z finančních rezerv FPV. Např. Komerční banka má ale závazky ve výši asi 60 miliard Kč. Roční odvody bank do FPV jsou ve výši cca 3,5 miliardy Kč. Výnosy z investic jsou pod hranicí 5%. Je tedy zřejmé, že FPV nemůže plnit svůj účel tak, jak je veřejnosti „garantováno“. Navíc tato garance nemá oproru v zákoně o bankách, podle kterého je každý vklad na Váš účet půjčka bance.

Za zmínku stojí i loňský vývoj hodnoty virtuální měny Bitcoin. Graf je vůči zlatu, jehož skutečná hodnota je konstantní. Mění se reálná hodnota peněz, služeb a zboží. Nárůst hodnoty Bitcoinu si dovoluji komentovat příslovím „Tonoucí se stébla chytá“. Ten kdo vloni nakoupil a letos prodává, tomu gratuluji, ostatní varuji – investujte raději do soběstačnosti.

Cena je v USD. Zdroj: businessinsider.com
Cena je v USD. Zdroj: static4.businessinsider.com

Přeji Vám tedy do nového roku zdraví – s pomocí místních bio pěstitelů, dostatek času na investici do vlastní soběstačnosti a opatrnost v rozhodování a jednání. Nejsme stádo obětních beránků, my umíme číst mezi řádky a máme dostatek inteligence na to, abychom si vytvořili vlastní názor.

Už teď se těším na změny roku 2014. Co třeba poplatky za vzduch? Vzduch je médium a už nyní například platíme autorské poplatky za prázdná cédéčka i DVD a prázdné pevné disky. To je jako byste platili autorský poplatek za čistý papír! Navíc pokud na zakoupené médium vypálíte své vlastní dílo (obvykle jsou to fotografie, které neprošly tiskem) a půjdete žádat o vrácení autorského poplatku neobstojíte. Dozvíte se, že zákon na Vás zapoměl, že svůj nárok můžete uplatnit pouze v případě, že Vaše dílo vydalo některé vydavatelství.

 

Filip Novotný
lektor soběstačnosti
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Zajímavé Tomášovo zamyšlení s písní KIUWATE LENNO LENNO MAUWATE, HAYANOU, HAYANOU, HAYANOU

http://youtu.be/jIhFGnPzeew

 

Kniha Jurgena Tautze „Fenomenální včely“ pohlíží nově na kolonii včel (nebo jiného sociálního hmyzu) jako na tzv. „super organismus“. Jedná se o skupinu organismů, která se jako celek chová jako další samostatný organismus. Podstatné je to, že jednotliví členové společenstva jsou stejného druhu, vykonávají však odlišné úkoly. Včely se např. dělí do kast (matka, dělnice, trubci), které se liší svým významem, určením, funkcí. Ještě více kast existuje u mravenců. Ale i v rámci jednotlivých kast, především u dělnic, se liší úkoly, které jednotlivci vykonávají. Tímto se členové superorganismu nápadně podobají buňkám v těle. Ačkoli jsou stejného původu, každá má svoji funkci, svoje určení. Dohromady to všechno tvoří žijící bytost. „Fenomenální včely“ jdou ještě dále a zabývají se nápadnou podobností včelstva jako celku se savcem. Řeč je o udržování tělesné teploty podobné savcům (včelí hnízdo je temperováno na 35°C), o „kojení“ larviček výměšky žláz mladých dělnic, nízké intenzitě rozmnožování (pokud považujeme za potomka celý roj), o shromažďování zásob potravy na zimu a hospodaření s ní. A v neposlení řadě o přizpůsobivosti a určité schopnosti učit se.


Je těžké si nevšimnout, že celek superorganismu, narozdíl od jeho jednotlivých členů, vykazuje poměrně vysokou inteligenci. I když je to do značné míry otázka úhlu pohledu, dá se říct, že samotná včela vykonává jednoduché úkoly, na jejichž plnění potřebuje smysly, instinkty, ale minimum rozumu. Shluk těchto „nerozumných“ jednotek vykonává dosti složité rozhodovací procesy. I když se pohybujeme na trochu jiné koleji, dalo by se to přirovnat ke shluku hloupoučkých buněk tvořících dohromady mozek Leonarda da Vinci. Možná je ale inteligence včelstva jen bližší té naší a dovedeme si ji prostě jen snáze představit, než inteligenci samotné včelí dělnice.

Nabízí se zde myšlenka, kterou se populárně vědecká publikace „Fenomenální včely“ už zabývá jen okrajově: Má včelstvo potažmo superorganismus, vědomí? Na tuto otázku se dá sotva odpovědět, vezmeme-li v úvahu fakt, že jediný, o kom mohu s jistotou prohlásit, že vědomí má, jsem já sám. Od teď se tedy pohybujeme v čistě teoretické rovině a můžeme popustit uzdu fantazii. Předpokládejme, že včelstvo vědomí má, že si uvědomuje sebe samo. Konec konců to není až tak úplně scifi, jestliže já jsem vědomím podepřeným shlukem zcela tupých buněk. Superorganismu je třeba přiznat určitou organizovanost. Stejně tak buňkám mého těla. Jestliže nevidím organizovanost v hejnu slepic, je to nejspíš mojí neschopností slepicím porozumět. Jistá organizovanost tu jistě je. Těžko říct, jestli buňky v mém těle mají alespoň mlhavou představu o vědomí, které je kdesi nad nimi. Analogicky nikdo neví, má-li včela představu o společném vědomí včelstva, nebo napadlo-li někdy slepici zabývat se myšlenkou společného vědomí hejna slepic.

Nyní se nám fantazie ruku v ruce s logikou nekontrolovaně rozbíhá po několika liniích. Pro krátký odpočinek doporučuji nyní imaginaci jakéhokoliv fraktálu.


Předpokládejme, že jakékoliv seskupení buněk má společné vědomí. Musíme pak vědomí přiznat i rostlinám a houbám. A dále pak vycházejme z předpokladu, že jakákoliv skupina organismů stejného druhu má společné vědomí. Potom musíme přiznat společné vědomí hejnu sardinek, trávníku i skupině lidí.


A další neznámá: čím je ohraničena skupina organismů, majících společné vědomí? Včelstvo je jednotka poměrně jasná, ačkoliv se denně rozprostírá do plochy několika desítek čtverečních kilometrů (večer se opět smrští do rozměru omezeného světlostí úlu) a zejména trubci migrují mezi včelstvy jak se jim zlíbí. Co ale s lidmi, tvořícími ve svém společenství nejrůznějším způsobem se prolínající podmnožiny? Nechme stranou představy nepřeberného množství kombinací, na nichž by se dala stavět nejrůznější společná vědomí. Zaměřme se na to jedno, ke kterému bychom dříve, nebo později stejně došli, totiž společné vědomí lidstva. Napadlo vás, kam teď mířím?


Ale dál, je tu jiná myšlenková linie. Moje tělo přece není tvořeno jen buňkami odvozenými z mojí DNA. Co třeba mikroflóra v mém trávicím traktu neúnavně se podílející na mojí imunitě a bez níž bych těžko žil? Může mít společné vědomí i skupina organismů různého původu? Nestejného druhu? Představme si, že ano. Příroda je přece plná spletitých vztahů, symbióz, vzájemného vlivu, očividné i tajemné organizace. Společné vědomí ekosystémů! A protože vše živé na naší planetě tvoří obrovský fascinující ekosystém, zahrnující mimochodem i člověka, vyvstává před námi společné vědomí pozemského ekosystému. Kdo ještě neví, kam mířím?


Nemohu teď nevzpomenout na knihu Marka Váchy "Místo, na němž stojíš, je posvátná země". Podtitul knihy zní: "O kruhu úcty k člověku, přírodě a celému vesmíru" Mluví v ní o úctě k ostatním lidem, ať už jakkoliv vzdáleným (i mentálně). Tuto úctu pak autor celkem logicky rozšiřuje i na zvířata, rostliny a na vše živé obecně. Překvapivě tím nekončí a přidává ještě neživou přírodu. A jako se jeho kruh úcty rozšířil, i já podle jeho vzoru rozšířím svou úvahu o vědomí. Jistě, kde byl můj život a s ním i moje vědomí bez minerálů v mém těle? Co když má vědomí hornina, jako organizovaná směs minerálů? A co jiné části „neživé“ přírody? Voda, vítr, živly obecně? A to všechno na sebe působí, společně s živou přírodou, v úžasném systému, který přijímá energii slunečních paprsků, hýbe se, dýchá, žije. Jak mám teď uvěřit, že to všechno nemá společné vědomí?


A co třeba počítač? Skládá se z milionů částeček, které samy o sobě neumějí v celku nic, ale dohromady je to přátelé počítač! Má počítač vědomí? A internet spojující počítače a koneckonců i lidi?


Marek Vácha završil svůj okruh úcty úctou k celému vesmíru. Vzhledem ke zdrcující velikosti vesmíru je těžko představitelné, že by jinde nebyl život, ačkoliv se od toho našeho může lišit tak výrazně, že bychom ho ani životem nenazvali. Možná je vesmír plný ekosystémů planet, mlhovin a bůhví čeho, zázračných společných vědomí tak odlišných od toho našeho, že naše sebevědomá „fantazie“ sotva popadá dech.
A ještě dál. Co vy na společné vědomí společných vědomí? Fraktál vědomí začínající někde hluboko pod úrovní nám známých částic atomu a sbíhající se v jediném všeobjímajícím společném vědomí celého vesmíru.

No, a takhle nějak si představuju boha.