... to je motto nových stránek o vznikajícím etickém finančním družstvu v ČR: www.etickefinance.cz

mise a poslání družstva

V České republice roste zájem lidí o možnosti nakládat se svými penězi odpovědně a sociálně i environmentálně udržitelně. Žádná taková možnost ale v rámci bankovního a investičního sektoru v ČR zatím neexistuje. Etické banky v zahraničí přitom už od 70. let umožňují lidem investovat vlastní peníze v souladu s jejich hodnotami, poskytují dostupné úvěry drobným podnikatelům, neziskovým organizacím i sociálním podnikům a podporují rozvoj v místě, kde působí.  Našim cílem je, aby se podobná možnost otevřela i v rámci ČR.

Prvním vykročením v tomto směru se stala konference …aby peníze dávaly smysl, která proběhla v září 2013 v Brně. V rámci této konference se účastníci seznámili s etickým finančnictvím v Evropě a diskutovali o možnostech vzniku obdobné instituce v ČR. Na jejím základě pak vznikla neformální skupina lidí, kteří mají zájem tuto iniciativu dále podporovat, a která je dále otevřená všem potenciálním zájemcům. Iniciativu koordinuje Trast pro ekonomiku a společnost, jeden z organizátorů konference.

Poslání etického finančního družstva, jak bude zakotveno ve stanovách:

„Podporujeme potřebné projekty, jejichž smyslem je naplnění ekologických, sociálních a kulturních potřeb, a to etickým způsobem. Družstvo se při své činnosti soustředí na návratnost projektů z hlediska jejich dlouhodobé udržitelnosti, ekologické ohleduplnosti, sociálního rozměru a přínosnosti reálným a lokálním ekonomikám.

Družstvo reaguje na potřebu lidí, kterým není lhostejné, co se děje s jejich penězi. Družstvo je odpovědným prostředníkem mezi těmi, kdo chtějí zapůjčit své peníze a těmi, kdo peníze potřebují zapůjčit.

Základním principem družstva a jeho činnosti je naprostá transparentnost. Každá koruna, se kterou družstvo pracuje, má svou historii a jednoduše rozpoznatelnou stopu, zdroj a cíl. Jsme morálně i ekonomicky bezpečné prostředí.“


Celý text je převzat z www.etickefinance.cz.

Národní rozvojový plán Ekvádoru

Ekvádor, kde se v poslední době do politiky výrazně prosazují indiáni, chce zreformovat produktivní matici země, a to tak, že má vzniknout společnost založená na sdílených, a volně dostupných znalostech/ vědomostech, tedy také zdarma získatelných. Na 120 stránkách (v angličtině) popisuje nezbytnou 13-měsíční "znalostní revoluci" tzv. Národní plán dobrého žití.

Ke stažení zde: http://www.unosd.org/content/documents/96National%20Plan%20for%20Good%20Living%20Ecuador.pdf

 

Zdroj: Flok Society

 

převzato od Miluš Kotišové (z e-mailového zpravodaje Demokratizace peněz)

Novou lokální měnu pro Šluknovsko a Děčínsko představili o víkendu na Festivalu lokální ekonomiky ve Varnsdorfu. Platidlo se jmenuje TNE (Tvrdší než euro) a má hodnotu 30 korun.

Nejde ale o klasickou bankovku nebo minci – platidlem je speciální sklenice.

Celý článek tu: http://www.novinky.cz/ekonomika/314036-sluknovsko-ma-menu-tvrdsi-nez-euro.html

Esej to tom, jak jsme všichni obézní

Mám ráda náš ekonomický systém. To divoké soukolí, které se valí rychle vpřed a kdo ho nestíhá, toho rozmačká. Je to bezva. Můžeme teď ze sebe vyždímat to nejlepší, můžeme se hrdě zdobit stresem, kterému jsme podlehli, a tím se zařadili do řad těch, kteří vedou. Můžeme se utěšovat myšlenkou, že naplňujeme účel svého bytí, přinášíme světu něco skvělého a potřebného, a navíc za to ve formě peněz dostáváme důvěru ostatních, kteří pro nás za naše snahy připraví další lahůdky.

Logicky a prakticky je to perfektní. Koresponduje to s lidskou potřebou snažit se, tvořit, měnit, hledat, makat. Za toto počínání náš nás mozek odměňuje drogou pozitivních pocitů. Dobře si nás ta příroda naprogramovala. A protože jsme naprogramovaní, budeme do vyčerpání makat a snažit se a předhánět se a vytlačovat se a přemáhat se. A vyrobíme spoustu a spoustu nesmyslů, které nám k ničemu nejsou, nebo alespoň k ničemu podstatnému, co by přinášelo hlubší hodnoty.

Zastánci tržní ekonomiky mohou směle argumentovat, že systém funguje skvěle. Ano. Funguje na základě přirozených principů. Ale problém nastává v tom, s čím příroda nepočítala. Ničím nás totiž neomezila. Dostali jsme se do stejného bodu jako v případě obezity. Příroda nás vybavila chutí na sladké a mastné, protože to nám dodává spoustu živin, které jsme vždy v naší mnohatisícileté éře potřebovali pro přežití. V posledních desetiletích jsme se ale vlivem pokroku dostali do situace, kdy máme sladkého a mastného přebytek a pokud se řídíme našimi přirozenými pudy, tedy sníst co nejvíce výživného jídla, budou z nás tukové vaky. A stejně je to s ekonomikou. Dostali jsme se do bodu omezení tím, že nás příroda neomezila. Neomezila naši touhu tvořit, dosahovat, snažit se, stresovat se, pracovat, lovit, soutěžit. Všechny zmíněné vlastnosti byly vždy třeba pro naše přežití, prosazení se, zachování rodiny, rodu, klanu a tím kulturního a genetického dědictví. Dnes jsme ale výsledky této potřeby přebujelí a obézní. Jsme obézní snahou, snažením, tvořením, dosahováním, zajišťováním dobrého blahobytu. Jsme obézní stresem a námahou, která už není omezena jen na dosahování přežití, už není omezena ani na dosahování příjemného života, už není omezena vůbec ničím, a my pracujeme a snažíme se a předháníme se a vyrábíme a konzumujeme. Přitom jsme si vůbec nevšimli, že hranice přetekla, že nás ten konzum obtěžuje jako tukové prstence, že přes hromady věcí a komerčních zážitků nevidíme ani obrazné palce u nohou, natož jiné orgány. Sedíme v křesle zavaleni pořady, zábavou, komunikací s dalšími, kteří sedí zavaleni na své židli, a pro samou hojnost se ani nemůžeme hýbat. Navěsili jsme na sebe zlaté prsteny blahobytu, řetězy neomezených možností, drahé kameny všemožných koníčků a skvělého vybavení, drahá roucha neomezené komunikace a libovolného pohybu. Jsme přecpáni svobodou projevu. Máme se skvěle. Máme všechno. Až na tu možnost volně dýchat. Ale není přeci jen ta nutnost volně dýchat zásadní natolik, abychom se jí začali konečně zabývat?